Výchovný výprask? – Nejvyšší čas!

Není prakticky dne, aby se nepsalo o neklidu, bojích a lidských obětech v oblasti, kterou kontroluje Izrael. Násilí je tam naprosto běžným jevem a každý užívá zbraně, které má k dispozici. Izrael ty nejmodernější „Made in USA“. Palestinci obyčejné kameny nebo trhaviny umístěné na vlastním těle. Je to území, kde se od biblických dob stále něco děje. V dobách starého římského impéria to byla jeho okrajová provincie. Ještě v čase před druhou světovou válkou to bylo území pod správou a vlivem Velké Británie. Ty pravé nesnáze a problémy nastaly právě až po válce. A tak jako spojenectví „vítězných mocností“ bylo něčím proti zdravému rozumu, tak i jejich výdobytek a úlitba světovému sionismu byly něčím podobným: uměle vytvořený stát. Jistě: na tom území žili kdysi Židé. Ale žili tam i Arabové. Tedy Palestinci. Umělý a nadiktovaný státní útvar nazvaný Izrael zapůsobil v této oblasti asi jako když hodíte kámen do výlohy. Nový stát představoval vlastně jakési obrovské ghetto z vůle vítězů. Kdyby to učinil někdo jiný, vykládalo by se to patrně jako zločin. Takhle to ale bylo úplně „košer“ a nový stát se začal velmi brzy chovat jako rozmazlený kluk, který ví, že si může všechno dovolit. Jen se dobře podívejme na mapu – se všemi okolními státy začal mít „problémy“. A každý ten soused byl dříve či později ohrožen, napaden a byla mu ukradena část jeho území: Egyptu, Jordánsku, Sýrii i Libanonu. Ostatně dodnes jim byla vrácena jen část kořisti a onen umělý stát se chová STÁLE jako ten již zmíněný nevychovaný fracek. I jeho „argumenty“ vypadají podle toto: „Já vám vrátím ČÁST území které jsem ukradl – ale vy za to dáte pokoj, nebudete otravovat a nebudete se bouřit!“ Jistě, diplomaticky se to pak říká jinak, ale ne zas tak příliš odlišně. Jen si zkusme představit, že by TAKTO jednal kterýkoli jiný stát: Asii, v Evropě, na blízkém východě – kdekoli. Co by se stalo? Nic víc a nic méně, než že by do několika dní (možná hodin, pokud by v oblasti byla nafta) byli na místě „američtí chlapci“. Samozřejmě pokud možno v letadlech v patřičné výšce a zasypali by takový neukázněný stát bombami a řízenými raketami. A pochopitelně by k takové akci přizvali i další země – kvůli mezinárodnímu renomé. Prostě aby to mělo řádný styl, nejlépe s „požehnáním“ OSN. Příklady není jistě třeba uvádět – ostatně kam se „hrabe“ takový Saddám Husajn, když se před pár lety vypravil do Kuvajtu. Irák byl tehdy rozdrcen, bomby a rakety zabily „nešťastnou náhodou“ tisíce civilních obětí a sankce proti celé zemi trvají dodnes. Jaká adekvátní reakce by měla být proti Izraeli?

Místo toho je dnes ze Západu naopak všestranně podporován – finančně, hospodářsky i vojensky. Jistě: čas od času americká maminka zlobivému synáčkovi pohrozí : „Ty – Ty – Ty!“ – Ale kluk ví, že je to jen tak a nic si z toho nedělá. Maminka to také vůbec vážně nemyslí, pohladí hned po tom uličníka po hlavičce (dá při tom pozor, aby nespadla jarmulka) a obyčejně přidá i cucavý bonbón.

Všeobecně je známo, že do tzv. krizových oblastí se nesmí vyvážet vojenský materiál – o tom rozhodla už dávno OSN. Dodržuje se to – aspoň formálně. Jen s jedinou výjimkou a tou je právě Izrael. Tam proudí ta nejmodernější americká vojenská technologie, stále a pravidelně. A stojí snad i za zmínku, že židovský stát má k dispozici jaderné zbraně: sám se k tomu před časem přiznal. Opět mne napadá „causa Irák“ – tam kvůli zbraním „hromadného ničení“ byli svého času vnuceni inspektoři OSN. Nic sice nenašli, ale „podezření“ prý stále trvá. Také jsem si před časem s nemalým úžasem přečetl v no-vinách, že se prý Izrael uchází o členství v Evropské unii (!!). To není vtip – bylo to v mnoha médiích. Kdy bude chtít být i členem NATO, to ve zprávě nebylo. Je to ale velmi „nadějná“ vize pro evropské země, až na podporu židovského státu budou jednou vysílat do boje své vojáky.

Zlobivý spratek má v jedné věci obrovskou „kliku“ – jeho sousedé nejsou příliš majetní a hlavně spolu ne vždy dobře vycházejí. To ale nemusí trvat na věky. Až se jednou ti sousedé domluví a začnou toho mít dost, nepomůže rozjívenému klukovi ani ta maminčina zástěrka s pruhy a hvězdami, za kterou se drží a schovává – ani jeho trpitelská póza (v tom se vyzná jak nikdo jiný). Pak se může stát ledacos. Jednou jsem viděl, jak neposlušný a vřískající harant sebou hodil o zem a řval jako pominutý – byl zvyklý, že to zabírá. Ale tenkrát k němu přišli nějací lidé, kteří byli na blízku, napráskali hysterickému klukovi na zadek a aby si to lépe zapamatoval, polili ho vodou. Zdá se mi, že to není zas tak špatný recept a i ta voda není daleko: je právě při ruce.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: