Velká rada – velký příklad

Měl jsem tu čest se zúčastnit zasedání Velké rady Národní aliance v Rakovníku den 22. 7. 2000. Nebylo to poprvé, kdy jsem byl účasten podobného setkání a jednání členů a funkcionářů naší organizace. Takže mé dojmy a postřehy nejsou nic nového a objevného. Vím, že je to z mnoha důvodů bohužel nemožné, ale sdělovací prostředky a zejména televize by měly POVINNĚ medializovat a hlavně natočit na záznam celé toto zasedání. Proč? – Aby tak říkajíc „normální“ občan naší země mohl pozorovat a sám ohodnotit ÚROVEŇ onoho zasedání co do obsahu i co do formy – v protikladu s jinými schůzemi a akcemi, které jsou v médiích na denním pořádku. Ať už se jedná o zasedání vlády, parlamentu, senátu, vrcholných stranických shromáždění. Tam všude je téměř kdykoliv vidět a slyšet to OBVYKLÉ: vzájemné osočování, hádky, intriky, neukázněnost, snaha se „zviditelnit“ za každou cenu, potopit a znemožnit třeba i svého stranického kolegu, nedůstojné chování, často i urážky a špatně tajená nenávist. To je ten SKUTEČNÝ obraz naší politické representace. On ani jiný být nemůže, jsem přesvědčen, že tento portrét skýtají i stejné organizace a jejich akce v ostatních „demokratických“ státech. Je to zákonité, protože to prostě patří k SYSTÉMU. A právě v příkrém protikladu k tomuto všemu se jeví akce a shromáždění Národní aliance. Vím dobře, o čem mluvím, zúčastnil jsem se dříve i schůzí jiných organizací (prý také nacionálních – ?) a i mezi nimi a Národní aliancí je propastný rozdíl. Jistě, je to samozřejmě zásluha vedení naší organizace, jmenovitě zemského vedoucího. Ale věřte mi: nebylo by to nic platné, i kdyby se snažil sebevíc – musí tu být touha a vůle všech zúčastněných. Jejich snaha skutečně řešit a zabývat se konkrétními úkoly a problémy. A ovšem provádět toto vše vážným a zodpovědným způsobem – prostě dát tomu FORMU. Formu, která je jedině důstojná tváři skutečných dědiců této země. Lidí, kteří jednou povedou naši společnost v rámci idejí a zásad znamenajících ŘEŠENÍ A BUDOUCNOST.

Já sám jsem o dost starší a byl by skoro zázrak, kdybych se dočkal splnění tohoto stavu. To ale pro mne nesmí být podstatné: jsem vděčný svému osudu, že mi umožnil za náš velký cíl bojovat. Sám bych pochopitelně nedokázal nic. Je tedy mou povinností vyjádřit díky a vděčnost VŠEM členům Národní aliance. Zachovejme si svou jednotu, své nadšení, svoji kázeň, svoji lásku k historické pravdě, k svým myšlenkám a ideálům. Pak nebude síly, která by nás porazila. N a o p a k .

Na konci naší cesty a našeho úsilí nás čeká VÍTĚZSTVÍ.

Nikoli jako náhoda, shoda okolností či dar.

Jedině a výhradně jako výsledek našeho boje.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: