Svastika – známá i méně známá fakta

O významu a rozšíření svastiky bylo napsáno samozřejmě obrovské množství knih a pojednání. Všeobecně se ví, že je to (mimo jiné) znak a symbol slunce, úspěchu, plodnosti a vítězství. Narozdíl od kříže, kruhu, trojúhelníku a jiných znamení není svastika JEDNODUCHÝ symbol, jenž mohl být vynalezen a ZNOVU vynalezen v každém libovolném časovém údobí dějin a na každém místě naší Země. Je to zřejmě první znak, nakreslený se zcela přesným záměrem. Studujeme-li, jak se šířil, odkud a kde, octneme se před problémem dávných věků, společného původu různých náboženství, prehistorických vztahů mezi Evropou, Asií a Amerikou. Velmi důležité je jistě jedno zásadní zjištění: svastika je zcela neznámá nebo se objevuje jen náhodně v celé semitské oblasti, Egyptě, v Asýrii, u Féničanů či Chaldejců. Můžeme plným právem říci, že se jedná o symbol výlučně ÁRIJSKÝ. A pokud se svastika vyskytuje větší mírou mimo árijskou oblast, byla tam rozšířena hlavně vlivem a zásluhou náboženských proudů (týká se především buddhismu). K této nesmírně zajímavé problematice se ještě vrátíme, nyní bych chtěl seznámit své čtenáře s některými fakty, publikovanými či známými až v poslední době. Je například dobře známo, že svastika byla v nedávné době jedním z motivů, které se objevovaly (a objevují) v dosud neobjasněných úkazech, známých ve světě jako tak zvané kruhy v obilí. O těchto záhadných jevech (vyskytují se po celém světě) si ovšem můžeme myslet cokoli a jisté je, že mnoho z těchto obrazců je dílem podvodníků. Většina podvodů se ale nechá dost snadno odhalit a poznat – a popravdě řečeno: bylo by asi nenormální, kdyby i v této oblasti (tak atraktivní a medializované) nebylo a nepůsobilo dost lidí ochotných k jakékoli recesi a klamu (ať už z jakýchkoli důvodů). Nicméně zůstává dost případů, které jsou zřejmě věrohodné – ať již síla, která ony fenomény působí a vytváří, je jakákoli. Svastika není sice v těchto případech zas tak častým motivem – tvoří zde spíše jakýsi doplněk útvarů mnohem složitějších – ale někdy se objevuje i zcela samostatně, i když v některých případech „skrytou formou“. Jsou to obyčejně několikaramenné útvary tvořené buď souvislými pruhy, nebo řadou kruhů různé velikosti.

Jen podotýkám, že skutečné kresby jsou narozdíl od mých naprosto přesné, pravidelné, dokonalé a ostré ve všech ohledech tvaru i obrysu.

Velmi zajímavým případem je ku př. obraz kruhu, rozděleného na čtyři části – kvadranty. V každém z nich bylo obilí těsně ohnuto jiným směrem (viz obrázek): šipky znázorňující směr ohnutí stébel. Tento případ (Anglie asi v roce 1990) vylučuje mimo jiné i tak zvaný „přirozený“ výklad jevu vzdušným vírem.

Na místech výskytu těchto kruhů byla ve většině případů naměřena zvýšená radioaktivita a řada dalších fyzikálních anomálií. Všechna tato a další fakta jsou popsána v několika publikacích známého německého vědce a spisovatele Michaela Heselmanna (vyšlo i u nás česky před několika lety).

Chtěl bych se ale zmínit o kosmickém významu svastiky. Představme si obyčejný klasický kříž, kde všechny čtyři ramena jsou stejně dlouhá. Je kromě náboženského výkladu často interpretován jako symbol nekonečného prostoru a vesmíru – pokud ovšem zůstaneme a budeme se pohybovat v dvojrozměrném světě. Abychom přidali třetí rozměr, k tomu by bylo třeba plastického modelu, kde ve spojnici oněch dvou přímek by na ně kolmo stála další přímka, vedoucí nahoru a dolů. To ovšem nelze uskutečnit normální kresbou. Jakýmsi „náhradním“, či spíše symbolickým řešením je právě ZALOMENÍ všech čtyř ramen. Je to samozřejmě jen ZPŮSOB vyjádření, nikoli nějaká exaktní geometrická metoda. Jinak řečeno: jde o symbol NEKONEČNÉHO, ale svým způsobem UZAVŘENÉHO vesmíru. To je termín často užívaný v moderní astrofyzice v souvislosti s teorií relativity. Kromě toho zalomení ramen evokuje i rotační pohyb. Kdysi jsem četl, že kdyby moderní věda hledala opravdu jednoduchý a vhodný symbol pro vyjádření současných poznatků a pro nauku o vesmíru, těžko by našla vhodnější a výstižnější, než právě svastiku.

Hodně vědců nejrůznějšího zaměření se dávno zabývalo faktem, že svastika je rozšířena po celém světě a že časový výskyt jejího zobrazení sahá velmi hluboko do historie lidstva. Jedná se o dobu několika tisíc let a co je nejpřekvapivější: tato doba, kdy se začala svastika objevovat, je ve všech oblastech výskytu zhruba stejná. Může to být náhoda. Ovšem na náhodu nevěřil jeden z nejznámějších amerických astronomů Carl Sagan – ten se ve své práci tomuto problému (zdánlivě odtrženému od astronomie) věnoval a sice ve své knize o kometách – vyšla i česky před čtyřmi lety. Jeho kniha obsahuje velmi zajímavou kapitolu. Je to jeho vlastní teorie o příčinách, proč se svastika objevuje ve stejnou dobu v různých zemích po dobu celé historie lidstva. – Komety jsou, jak známo, tělesa obíhající ve sluneční soustavě po velmi protáhlých eliptických drahách. Pokud se nějaká přiblíží Zemi, vrátí se opět až za několik desítek či stovek let. Kometa se skládá z vlastního jádra a pruhu (ocasu). Jsou komety, které mají těchto pruhů více než jeden a různě směrované. Autor knihy zjistil trpělivým prohlížením a studiem „kosmických knih“ některých národů dálného východu v buddhistických a šintoistických chrámech, že existují velmi staré zápisy o výskytu komet. S podrobným popisem a daty. U několika z nich si dokázal vypočítat, že doba jejich přiblížení (samozřejmě počítáno zpětně po několik fází tohoto přiblížení) souhlasí s dobou výskytu kreseb svastiky ve starých kulturách. Dotyčné komety ovšem nebyly tak docela „normální“: měly vesměs čtyři pruhy, rozmístěné rovnoměrně do stran (ve tvaru jehlanu). A pokud stály vůči pozorovateli v nadhlavníku (osa komety kolmo k Zemi), byly vidět nutně jako přesný pravidelný kříž na nebi. Ovšem co se asi stane, když těleso komety začne rotovat? To se totiž často stává. Pak se z obrazu kříže stává svastika s obloukovými rameny

Tento obraz zřejmě muselo vidět velmi mnoho lidí po dobu mnoha dní či týdnů – tenkrát před mnoha tisíci lety: pokud je teorie astronoma Sagana správná. Nebylo by to samozřejmě nic divného, kdyby aspoň jedna z těch pradávných komet nesplňovala všechny popsané podmínky a byla dostatečně jasná a dlouho viditelná. A nesmí nás mýlit, že takovou kometu již dnes neuvidíme. Komety se sice vrací, ale po určitém množství či spíše počtu oběhů buď zaniknou, nebo se ztratí v hlubinách vesmíru.

Jak již bylo řečeno, svastika byla známa a používána Řeky, Římany, Kelty, Anglosasy, Peršany – na našem území se objevuje v archeologických nálezech hlavně z markomanské éry. Samozřejmě byla používána a znázorňována hlavně germánskými kmeny – ale svastiku zobrazovali i Slované ve své první abecedě Hlaholici (byla ovšem nalezena i na zlomcích keramiky a mnoha dalších artefaktech). Pokud se týká světových náboženství, je všeobecně známo dominantní postavení svastiky v hinduismu a buddhismu. Méně je již známa úloha svastiky v křesťanství – objevuje se jako první její symbol v době, kdy křesťanská církev byla pronásledována a tajně kreslené obrazy několika svastik se dochovaly v římských katakombách.

V novější době se začalo o svastice hovořit asi v polovině 19. století, když byla spojována s jistým mysticismem. Dalo by se říci, že důležitý podíl na tom měla Teosofická společnost založená legendární ruskou aristokratkou Helenou Petrovnou Blavatskou. Geneze, cíle a působení této společnosti by ovšem vydaly na samostatný článek – snad tedy jen tolik, že učení této společnosti shrnuje názory a poznatky všech hlavních náboženství v jediný celek na univerzálním základě v tak zvané hermetické filozofii. Existuje dodnes asi v šedesáti zemích světa.

Vůdce Adolf Hitler nebyl ovšem první, kdo použil svastiku jako symbol svého úsilí a jako symbol nacionálních a politických snah Německé říše. Uvádí se, že pravděpodobně prvním byl Josef Lanz von Liebenfels, zakladatel Řádu Nových Templářů. Vůdci bylo tehdy 18 let, když na hradě Burg Werfenstein byla poprvé v nové době vztyčena vlajka se svastikou (byla červená se čtyřmi modrými stylizovanými květy lilie na zlatém poli). Ve větším měřítku byla svastika použita v Německu po roce 1918, kdy ji přijala jako svůj symbol brigáda Ehrhardt a další jednotky Freikorpsu. Zůstává ovšem nesporným faktem, že konečnou podobu (včetně kombinace barev na vlajce a dalších detailů) dal svastice Vůdce – patrně již v roce 1919.

Je znázorněním dokonale uspořádaného tvaru věcí a zobrazením řádu vyššího duchovního světa. Původ svastiky je spojen se vznikem nejstarších civilizací a mýtů. Přivádí nás do časů, v nichž uctívači slunce a vesmírných sil sledovali svého boha s vírou a nadějí. Je vzpomínkou na minulost, promlouvající beze slov. Je připomenutím současnosti s její nutkavou naléhavostí o potřebě zápasu i za cenu obětí. Je příslibem do budoucnosti, která může a MUSÍ být naše, árijská. Svastika dosáhla svého vrcholu jako symbol Třetí říše a jejího Vůdce. V případě vítězství by byla symbolem celého bílého árijského světa, jeho duchovní velikosti, odkazu a hodnot. Že se tak nestalo, je sice největší katastrofou lidských dějin, ale v podstatě to jen odsouvá řešení všech problémů našeho světa a života. Svastika tedy pro nás – její vyznavače – představuje základní symbol toho, co jednou přijde: boj té lepší, hodnotnější a potřebnější bílé části lidstva a světa proti zkáze. Snahu a zápas sil čistoty a zdravé síly s dekadentní špínou, zlem, nízkostí, slabostí a zbytečností. My věříme, že jsme předurčeni k tomu, abychom onen nedokončený boj dovedli do vítězného konce. A svastika – ten nádherný a posvátný symbol nás k tomu zavazuje a bude vždy doprovázet.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: