Siamská dvojčata

Začátkem září roku 2000 informoval veškerý světový tisk o jedné události, která se stala v Anglii. Krátce řečeno se událo toto: narodila se srostlá (tedy tzv. siamská) dvojčata – děvčátka – a byla srostlá takovým způsobem, že přežít by mohlo jen jedno z nich. Byla srostlá na břiše a jedno z nich nemělo srdce ani plíce. Okysličenou krev získávalo od své sestry. Doslova z ní odsávalo život – bylo otázkou času, kdy ji (doslova) zabije. Tento názor ostatně zastávali sami lékaři, kteří chtěli obě děti oddělit – to schopnější a silnější zachránit. Vždy zdůrazňovali, že pokud se tak nestane, zahynou obě. Stalo se ale něco zcela neuvěřitelného: s tím nesouhlasili tzv. experti na etické otázky, církevní hodnostáři, „odborníci“ na lidská práva a mnoho dalších „humanistů“. Byla by to prý vražda (!). Stejně neuvěřitelný názor zastávali i rodiče dvojčat. Celá věc byla velmi akutní a proto se celou záležitostí zabýval soud – a ne jeden. Rozhodl nakonec až Nejvyšší soud a verdikt zněl: oddělit. – Ubezpečuji čtenáře, že jsem si opravdu nic nevymyslel, že to není námět na nějaké absurdní drama ani pokus o horor. Celá událost je bohužel pravdivá – a vypovídá mnohé o stavu dnešního myšlení a popletené (spíše zvrácené) hierarchii hodnot. Pokud je mi do dnešního dne známo (svoji úvahu píši koncem roku 2000), tak operace proběhla, hodnotnější dítě přežilo – ale i tak je jeho stav kritický a dál doslova bojuje o život.

V dnešním světě jde o víc, než o srostlá dvojčata. Dnešní svět již od počátku dvacátého století) je rovněž nerovnoměrným a zhoubným srůstem dvou pomyslných bytostí. Jednou z nich je naše bílá evropsko-árijská rasa, druhou je soubor (různého stupně) méněcenných barevných ras a etnik. To není vůbec nějaký výraz pohrdání či nenávisti – jen prosté konstatování skutečnosti jaká je. Skutečnosti bez příkras a sentimentu. Co způsobilo tento stav a jaké jsou jeho skutečné příčiny, je jiná otázka. I v případě oněch siamských dvojčat není přece tak podstatné, p r o č se to stalo (pokud vůbec nějaká odpověď existuje), ale je podstatné a svrchovaně důležité, J A K situaci řešit. Ten dnešní současný „srůst“ dvou světů, dvou kulturních, morálních, etických, kvalitativních a genetických částí populace, bílé a barevné, je bohužel hrozivou realitou. I zde doslova odsává život té lepší, perspektivnější a produktivnější části lidstva ta horší, vývojově a geneticky daleko hůř vybavená a škodlivá součást. A situace je o to horší, že tato součást je o mnoho „hmotnější“ než ta zdravá (a její „objem“ se stále zvětšuje). Její metastázy prorůstají do našeho bílého světa jako rakovina. Tahle situace nenastala přes noc. Nenarodila se naráz jako ta dvojčata. Je to fenomén starý několik desítek let a (řečeno medicínsky) JEDINÝ LÉKAŘSKÝ TÝM, který byl ochoten a schopen provést úspěšnou operaci, nemohl svou práci dokončit. Hovořím pochopitelně o druhé světové válce a o tom, že všechny tyto (i jiné) problémy mohly být vyřešeny, kdyby válka dopadla jinak. Bohužel dopadla tak, jak víme. „Humanisté“ tehdy nedopustili záchranu životaschopného a perspektivního dítěte. Obě těla tedy zůstávají srostlá dál se všemi negativními, místy až děsivými důsledky. Často se tvrdí, že člověk není nic zvláštního, že je jen pokračováním přírodního vývoje, že je prostě jen integrální částí živého světa. Jen velká škoda, že není také vždy schopen jednat jako ostatní živí tvorové. Vystudoval jsem před lety vysokoškolský obor, který má k přírodě velice blízko – dokonce se jí zabývá. A vím, že když zvířecí rodiče objeví jakoukoli anomálii či závadu ve svém potomstvu, ihned ji odstraní – a eliminují nejen vyložené „chyby“: zcela záměrně regulují i kvalitu ponechaného. Samozřejmě – zvířata nemají jinou možnost než zabít. Lidé se mohou bránit a chránit i jinými způsoby. Mohou kupříkladu nežádoucí část své populace zbavit plodnosti, nebo aspoň omezit porodnost. Dokonce se tato metoda občas praktikuje (i když z jiných důvodů) v některých přelidněných zemích asijského kontinentu – s téměř nulovým výsledkem, protože je víceméně dobrovolná.

A týká se (což je zásadní nedostatek) jen kvantity, nikoli kvality. – V takových zásadních věcech, kdy jde o přežití, musí jít stranou zprofanované a nesmyslné pojmy jako je dobrovolnost, „humanita“, „úcta k životu“, „lidská práva“ a podobná myšlenková a ideová veteš.

Pokud se najde (včas!) podobný lékařský tým, jako byl ten německý z let 1933 až 1945, pak má pacient (náš svět) naději. Ovšem čas nečeká a pracuje proti lidem. V podstatě i proti těm „ušlechtilým“ humanistům a demokratům, kteří budou zřejmě až do smrti hystericky vykřikovat svá nesmyslná a zvrácená hesla. O siamských dvojčatech i o světě. Jdou totiž a jednají PROTI PŘÍRODĚ. PROTI ŘÁDU. Pokud nebudou odstraněni nebo zneškodněni jako škodlivý biologický odpad, budou dál překážet a parazitovat. Jsou totiž v jistém smyslu horší, než ta barevná a méněcenná část lidstva: v jejich chování je totiž voluntaristický, vědomý prvek – ti barevní mají všechny své vlastnosti vrozené. Podobně to dávno vystihl jeden známý německý spisovatel: „Daleko větší škodu způsobí jeden vzdělaný a schopný darebák, než celá hromada obyčejných a neschopných prosťáčků“. Když jsem kdysi jako velmi mladý četl poprvé tuhle větu, vybavil se mi na mysl obraz W. Churchilla a F. D. Roosevelta. Až později jsem si uvědomil, že takových jsou tisíce a tisíce.

Mějme na mysli, že odstraněním PŘEKÁŽKY uvolňujeme CESTU.

Likvidací ZLA činíme DOBRO.

Pro nás – ale hlavně pro naše potomky.

Stojí to za to – o tom se přece nedá pochybovat.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: