Projev delegáta USA na valném shromáždění OSN v září 2002

PROJEV DELEGÁTA USA NA VALNÉM SHROMÁŽDĚNÍ OSN V  ZÁŘÍ 2002

Dámy a pánové, vážení delegáti všech zemí světa!

V poslední době se mezi členy tohoto shromáždění začínají projevovat jisté neklamné náznaky, svědčící o nepochopení americké politiky a amerických snah ve světe vůbec. Pokusím se tedy nastínit všem delegátům naši americkou politiku tak říkajíc po lopatě. Protože americká politika a její priority jsou samozřejmě prioritami v zájmu celého světa – jak jinak? To je fakt, který je nutno akceptovat a my se postaráme, aby úctu a lásku k americkému úsilí pocítili všichni obyvatelé planety – ať už po dobrém nebo po našem. Tato naše snaha není přece nic nového. Již od prvních let 20. století se ukázalo, že bez USA se nikdo neobejde – a zvlášť ne tak zvaná kolébka moderní civilizace, tedy Evropa. Jak by asi dopadla ona Evropa v 1. světové válce, kdyby jí nepomohly ozbrojené síly USA – její stateční chlapci? A jak by si poradila Evropa PO oné válce, KDO by stanovil hranice nových států po vítězství demokracie na západě a bolševismu na východě Evropy? Byly to právě Spojené státy a jmenovitě náš slavní prezident Wilson, který moudře a prozíravě určil, jak a kde načrtnout hranice mezi státy. On to také byl, kdo již tenkrát prohlásil, že národy mají právo na sebeurčení. A mohl snad za to, že někteří rýpalové a kazisvěti chtěli taková práva vztahovat i na národy, které jsou v podstatě bezvýznamné ještě prohrály válku? Ano – a to jejich neoprávněné a stále prosazované úsilí vedlo ve svém důsledku i k zahájení 2. světové války. Konečně už i proto, že západní demokracie nemohly přece nečinně přihlížet nějakému pochybnému politicko-hospodářskému experimentu a pokusu o nový SYSTÉM a ŘÁD. To samo o sobě bylo trestuhodné, zvláště když se ukázalo, že by to mohlo mít cosi jako úspěch a nakazit i ostatní svět. Jak by k tomu přišli naši obchodníci, bankéři, průmyslníci a politikové? To přece nebylo k o š e r , jak říkají naši přátelé. Ano, mnozí lidé nám zazlívali, že jsme raději podpořili Sovětský svaz, tedy bolševismus. Ale dámy a pánové – proč bychom se bolševismu tak obávali? Ten nás přce nikdy vážně ohrozit nemohl a nemůže – není totiž LEPŠÍ než náš systém. Ano, po druhé světové válce jsme měli tak trochu obavy, ale věděli jsme, že nakonec vyhrajeme. Konec konců i v případě r e m í z y bychom se s rudými vždy dokázali nějak dohodnout. Když jsme se s nimi dokázali rozdělit sféry vlivu už v Jaltě, Teheránu a Postupimi, byl to jasný důkaz, že to jde. Dokázali jsme prostě celému světu, že bez Spojených států se nikdo ani neu…., pardon, chtěl jsem říci, že jsme prostě nepostradatelní. Jen si vezměte prosím všechny menší či větší konflikty v době P O druhé světové válce až do dneška. U každého, nebo téměř u každého jsme byli my. A většinou jsme každý problém vyřešili rázně, po americku. A pokud tomu tak nebylo, byla chyba někde jinde. Třeba v tom prokletém Vietnamu – je pravda, že jsme tam nebyli zrovna úspěšní, ale jen proto, že nepřítel podváděl – jinak se to říci nedá. Používal netradiční, ba přímo zakázané způsoby boje a triky, které se v pořádné válce nedělají. Třeba podzemní tunely nebo nástražné pasti s ostrými bodci, na které se pak často napichovali naši neohrožení vojáci. Nepomohlo proti tomu ani bombardování velkých měst a přehrad na severu, ba ani chemické postřiky – defolianty – na jejich lesy, nepomáhal dokonce ani napalm! Ale to byla spíše výjimečná a nešťastná epizoda. Stejně jako třeba na Kubě v zátoce Sviní v roce 1961 – tam jsme také příliš neuspěli a nedokázali dostat kubánské emigranty do akce. Ale v ostatních případech, kdy protivník byl výrazně slabší – jako ku příkladu v Grenadě – a hlavně kdy se nám podařilo dát dohromady větší počet našich spojenců na naši podporu, jsme byli daleko úspěšnější. To je třeba příklad naší humánní vojenské mise v Iráku či na Balkáně. Ostatně bezpříkladné nasazení a statečnost našich vojáků jsou známy po celém světě. Zvláště vojenští piloti se tím vyznačují – jejich odvaha ve výškách nad 10.000 metrů je ojedinělá! Jen oni dovedou chladnokrevně a ve správný okamžik spustit bomby na amerického nepřítele v městech pod nimi. To jsme si konečně již mnohokrát vyzkoušeli za druhé světové války – takže odvaha je pro příslušníky US AIR FORCE jen rutinní záležitostí. Z toho pramení naše přesvědčení a jistoto, že my jediní jsme nejen schopni, ale přímo Bohem určeni vést celý svět a určovat, co je košer a co není. Vezměte si na příklad takové atomové zbraně. Přece musí být NĚKDO, kdo jasně určí jejich statut a možné vlastníky. A řeknu vám, že jsme pořádně přivřeli oči, když si vyrobily atomové zbraně třeba Indie a Pákistán. Podle USA by takové zbraně směly vlastnit jen a jen takové státy, které jsou známy svojí mírumilovností, láskou k demokracii a bojem proti terorismu. Tedy v podstatě bychom to byli jen my a Izrael – ale musíme brát zřetel i na své věrné spojence jako je třeba Tony Blair, chci říci Anglie. U všech ostatních států odmítáme jejich snahu a údajné nároky. Vím co říkám, atomové zbraně jsou opravdu nástrojem hromadného ničení – Spojené státy byly přece řízením Osudu jediní, kdo tyto zbraně použily proti lidem již za druhé světové války, takže velmi dobře víme co je to za hrůzu. A právě proto máme výhradní právo o těchto věcech rozhodovat, to je jistě všem jasné.

Chápejte prosím všechny tyto údaje tak, že kdo není s námi, je proti nám a sám se zařazuje do OSY ZLA. A to se ovšem netýká jen vojenských a politických otázek. Problémy jsou – i když uměle vyvolávány, i v otázkách kterým se dnes obyčejně říká „trvale udržitelný rozvoj“, ekologická krize a podobně. Většina států světa, které dosud nepochopily vedoucí a nezastupitelnou úlohu Spojených států, požaduje nesmyslně, abychom snížili produkci tak zvaných skleníkových plynů a dalších produktů a látek, vypouštěných do ovzduší. Argumentují demagogicky tím, že prý hrozí globální katastrofa, oteplování planety, záplavy a Bůh ví co ještě. Na něco takového pochopitelně nikdy nepřistoupíme. NIKDY! – Protože by to znamenalo zbrždění či dokonce stagnaci našeho hospodářského rozvoje a růstu. A je v zájmu celého světa, aby Amerika nebo nejen silná, ale stále silnější. Příroda si už nějak pomůže, vždycky si nějak pomohla a už je na naší Zemi zabydlena hezkých pár set milionů let. Daleko horší by přece bylo, kdybychom přišli o pár set milionů dolarů. Ta snad každý chápe.

V tu chvíli přiletělo na řečnický pult první shnilé vejce.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: