Příští prezident

Ano, kdo to bude? Čas nečeká a je o otázka, která trápí nejen naše přední politické špičky, ale hlavně a především náš prostý lid, hledající nějaký pevní záchytný bod a jistotu po letošních ničivých povodních. Má to být straník či osoba nad stany povznesená? Veřejný činitel, vědec, umělec, duchovní nebo jen „obyčejný“ člověk? Celý národ si jistě horečně přeje a očekává člověka Havlova formátu. Existuje ale ještě někde vůbec někdo takový? Mezi politiky ční vpravdě několik významných postav. Třeba jen takový Kato – tedy bývalý ministr zahraničí a současný předseda Valného shromážděný OSN. Ten již dokázal své kvality. S naším současným prezidentem má i mnoho společných vlastností. Byl TAKÉ práskačem. Navíc je velmi neohrožený, statečný a pohotový. Dokázal se přece skoro umlátit o kolemstojící automobily a duchapřítomně pak tvrdit, že načichl francovkou. Nebo šikovně propašovat do svého okolí spoustu bývalých estébáků a lidí s kriminálními sklony (to náhodou náš dosavadní prezident dovede ovšem také). Kato je navíc člověk velice spořivý a šetrný – začátkem září tohoto roku otevřel přece někdo čirou náhodou jeho tajný tresor na bývalém pracovišti a našem tam statisíce, možná dokonce miliony. Určitě si je tam Kato schoval pro pozdější humanitární účely a z vrozené skromnosti chtěl všechny překvapit. Osobně si myslím, že z profesionálních politiků by byl tím nejvhodnějším. A když si představím, že po svém zvolení by jmenoval jako ředitele své kanceláře Karla Srbu – nedovedu si prostě představit lepší řešení. – Nejseriozněji pro většinu poslanců ale bude zřejmě představovat Petr Pithart. Byl sice kdysi členem KSČ (můj Bože, kdo tehdy odolal), ale proslavil se, když nedávno uprosil Fidela na Kubě, aby propustil naše dva statečné amatérské „disidenty“ na svobodu. – Konečně, velké šance má i Miloš Zeman. Takovou zásobu neobvyklých slov a pořekadel nemá jen tak leckdo. Navíc by jistě neudělal ostudu při žádné oslavě ať již doma, nebo v cizině: všichni už budou dávno pod stolem ale on bude dál sedět jako svíce (ve větru), popíjet, prozpěvovat, memorovat své slavné bonmoty a pokřikovat na přítomné novináře výrazy ze zoologické terminologie.

 

Obrovskou šanci by konec konců mohly mít i ženy – kandidátky na náš nejvyšší úřad. Třeba taková okouzlující Dana Drábová (dovede v každé situaci člověka uklidnit svým sametovým vemlouvavým hlasem – a to není málo“), rozšafná paní Chalupová – je z blízkého okolí současné hlavy státu a snadno by se zaučila. Myslím, že marnou snahu by neprojevila ani současná první dáma. Ovšem zdaleka největší šance mezi dámami by měla paní Madelaine Allbrightová. Ta teď nemá ve Spojených státech žádnou funkci, svého času jí navrhl sám pan Havel a hlavně“ po jejím zvolení by se jí určitě přestalo říkat „ta tlustá Židovka“ (jsou takoví zlí a neomalení lidé), ale třeba „ta naše drahá americká matka vlasti“ – nebo nějak podobně. Ona jediná by uvedla naší politickou scénu do správných kolejí ohledně Izraele, protože bohužel stále dost našich politiků nemá v tomto ohledu úplně jasno.

 

Ale ano, jistě, zapomněl jsem na naše umělce! I mezi nimi se hovoří o některých kandidátech. Naši umělci jsou ode dávna velmi prozíraví, moudří a dokáží se vždy, včas a správně „zařadit“. To je velice potřebná vlastnost. Navíc by pohled na takového známého umělce vzbuzoval již a priori okamžité sympatie a dobrou náladu. Jen si prosím představte takového Petra Novotného, Václava Neckáře, Ivana Mládka, Josefa Aloise Náhlovského – stačí?

 

Takže když to tak vezmu podle našeho drahého a (buďme upřímní) vlastně nenahraditelného pana prezidenta a budu se věrně držet jeho příkladu a odkazu, vychází mi potom už jen jeden vážný kandidát, který si tuto roli dokonce už p ř e d e m n a s t u d o v a l. Samozřejmě – je to Bolek Polívka. Znáte přece hru ŠAŠEK A KRÁLOVNA?

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: