Pravda nebo hypotéza (Život, vývoj a lidé)

Měl jsem to „potěšení“ chodit do škol (všech stupňů) v padesátých letech minulého století, tedy za dob nejtvrdšího komunismu. Profesoři a učitelé dle tehdy platných osnov vštěpovali žákům kromě komunistického světového názoru i nauky jiného druhu. Týkaly se (mimo jiné) vzniku života, evoluční (vývojové) teorie, názorů na jednotný původ člověka a spousty jiných věcí. – Ale již několik let mám dojem, že stará dogmata mají velmi tuhý život a zdaleka nejsou závislá na existenci nějakého starého režimu. Hlásají se totiž a jsou publikována všemi mediálními prvky na celém světě. Jsou tak propagována a mají takovou publicitu, že člověk nutně musí mít dojem, že snad ani jiné názory a teorie neexistují.

Vůbec nechci snižovat vědu (právě naopak!) – jen se mi příčí způsoby některých jejích vykladačů. Ti vám přesně a do detailů popíší události a fakta „jako by byli při tom“ – velmi často jsou tato tvrzení nejen nehorázná, ale i směšná. Třeba jen to, že život jako takový vznikl „samovolně“ z neživé hmoty. Nejjednodušší forma nám známého života (některé primitivní druhy bakterií) obsahují v buňce alespoň 2 000 genů (cystronů) a každý z nich je zakódován asi 1 000 aminokyselinami, z nichž opět každá obsahuje 4 báze. Celkem musíme i v nejjednodušší formě buněčného života předpokládat minimálně cca 6 milionů článků aminokyselin. Pravděpodobnost, že vznikne (samovolně, náhodně, „vývojem“ či jinak) taková kombinace, jejíž bezchybnost a dokonalost je podmínkou smysluplné informace a tím i života je prakticky nekonečně malá. Četl jsem jednou velmi výstižné přirovnání. Ta pravděpodobnost by byla totiž ještě daleko menší, než kdyby měl někdo v kontejneru všechny součástky automobilu volně promíchané (včetně těch nejmenších, dále i skel, potahů a pod.), pohyboval by kontejnerem různou rychlostí a různými směry – a věřil, že JEDNOU se ty součástky samy nějak uskupí a vznikne mercedes. Jen znovu připomínám, že počet součástek automobilu je řádově mnohem nižší než u živé buňky. Ale prosím, představme si, že by ten automobil NĚKDY přece jen vznikl (!?) – k čemu by ale byl? Nebyl by totiž schopen provozu bez silnic, benzinových rafinerií a čerpadel, gumáren, vyrábějících pneumatiky, atd. A stejně tak ani samovolné vytvoření živé buňky by nezajistilo prvotnímu organismu život, nebyl by totiž schopen reprodukce a byl by bezcenný bez substancí, na nichž by mohl rozvíjet svou činnost. Kromě toho: z hlediska fyzikálně chemického je snad nejpodstatnější rozdíl mezi neživými a živými věcmi v tom, že věci neživé mají přirozenou tendenci k postupně stále menší uspořádanosti (mají větší entropii), protože se prostě jen řídí 2. zákonem termodynamiky. Živé věci v sobě udržují naopak značně vysoký stupeň uspořádání – tak dlouho, pokud jsou naživu.

Rovněž nauka a slovo VÝVOJ se předkládá jako cosi zázračného a vše vysvětlujícího. V tom výrazu je něco pomalého, stupňovitého a „konejšivého“. Nikdo si ale přece nedokáže představit, jak se NĚCO může změnit v cosi úplně JINÉHO. Pomalost celé akce nemá s vlastním problémem přece nic společného. Normální člověk nevěří na zázraky. Ví, že kouzelník na jevišti sice „promění“ žábu v holuba, ale kdyby celý trik předvedl pomaleji než obvykle, bylo by to určitě ještě daleko nepochopitelnější a zábavnější. Hlasatelé evoluce jsou doslova posedlí vývojovým šílenstvím. Vidí před sebou fakt, že každá velká věc roste ze semene nebo z něčeho menšího či méně složitého, něž je sama. Zdá se, že zapomínají, že každé semeno pochází ze stromu nebo z něčeho většího a komplikovanějšího než je samo.

Jak je možné, že se sice našly tisíce vyhynulých druhů zvířat ve formě fosilií, ale prakticky VŽDY jako nových, hotových druhů. Pokud by jeden vycházel z druhého, vyvíjel se z něho, pak by se nutně muselo zachovat mnohem větší množství fosilií, které by představovaly nějaký viditelný PŘECHOD od jednoho k druhému – téměř nekonečný pozvolný řetěz. Ne jen jednotlivá zkamenělá zvířata, o kterých se pak bohorovně a s jistotou tvrdí, že VZNIKLA VÝVOJEM jednoho z druhého. Těch přechodných forem by dokonce muselo být řádově mnohem a mnohem víc než těch, o kterých se hovoří jako o vyhynulých druzích. Ostatně ani v současnosti nic podobného nepozorujeme a naprosto nic v přírodě nenasvědčuje, že by se NĚCO měnilo v cosi JINÉHO. Tato tendence a vlastnost – pokud by existovala – by musela přece trvat.

A již vůbec nemůžeme tvrdit cokoliv o živočichu, který prý spojoval (jak se tvrdí) člověka se „zvířecími předky“. Prostě proto, že to není žádný tvor, ale pouhé tvrzení. Je to jen chiméra udržovaná při životě, aby vyplnila onu prázdnotu, která ve skutečnosti zeje mezi zvířaty a mezi člověkem. Několik velmi pochybných kosterních zlomků bylo pracně slepeno dohromady, aby mohl být vymyšlen přechodný tvor, protože to potřebuje jistá filozofie a určitý světový názor. Je totiž nepopiratelným faktem, že se člověk liší od zvířat DRUHEM a nikoli pouhým STUPNĚM. Jedním z důkazů toho je, že zní jako samozřejmost, řekneme-li, že nejprimitivnější člověk kreslil obrazy opice – a že zní jako žert, řekneme-li, že nejinteligentnější opice by nakreslila obraz člověka. Něco, co oba rozlučuje a v čem je nepoměr se náhle objeví a je to jedinečné: umění je jedním ze znaků člověka. A nejen to. Pokud se skutečně zamyslíme nad podstatou tohoto výrazu, jeho smyslu a významu, pak musíme uznat, že umění jako takové má sice mnoho podob a tváří se, ale NEVYVÍJÍ SE. Pravěký člověk určitě nekreslil zvířata špatně a ten současný dobře. Kdo viděl reprodukce skalních kreseb v Altamirských jeskyních, jejich jedinečnou uměleckou zkratku a dynamiku, dá mi určitě za pravdu. Umění není totiž nějaký naučný obor, věda či technika – TAM JE a tam musí existovat vývoj. Umění je VLASTNOST. Vlastnost tvora, který se jmenuje člověk.

Ostatně povedení „vývojoví“ vědátoři se nespokojují jen tím, že v podstatě degradují člověka na zvíře – ne, oni jdou ještě dál. Tento tvor (podle nich) „vznikl“ na jednom jediném místě (v Africe!) a odtud se prý rozšířil do celého světa. Všechny názory, teorie a důkazy o existenci výskytu člověka v dávných dobách jinde a dříve, pokládají tito svérázní vykladači dějin jako „obhajobu rasismu“. Je to neuvěřitelné – ale oni opravdu trvají na tom, že VŠICHNI LIDÉ na Zemi měli svůj počátek někde v Africe z opičího prapředka… Při tom nikdo z nich nedokáže přesvědčivě vysvětlit, PROČ se lidské rasy navzájem tolik odlišují. Četl jsem kdysi jedno z „vysvětlení“ odlišné barvy kůže tím, že prý člověk žijící v tropických pásmech má větší pigmentaci pleti a pod. Za prvé rozdíly v rasách zdaleka nejsou jen v barvě kůže, ale v celé stavbě těla v každém ohledu – a samozřejmě i v psychických a inteligenčních znacích a ostatních projevech. A nedovedu si představit, že by ku př. bílý evropský člověk žil několik set let (ale i tisíce let!) v Africe a nějakým „vývojem“ by se z něj stal černoch! Stejně tak černoši žijící ku př. ve Spojených státech se nikdy nestanou bílými, ani kdyby tam žili milion let (s jednou výjimkou: Michaelu Jacksonovi se to podařilo desítkami plastických operací).

Nebo si vezměte tvrzení o tzv. „rovnosti ras“. Kdyby si byly skutečně rovny, proč by vznikly (ať už jakkoli) v tak odlišné podobě? Pokud by si byly „rovny“, pak by nepochybně také vytvořily stejné kultury. A i když barevné rasy dokázaly v minulosti vytvořit vlastní kulturní společenství, všechny postupně stagnovaly a dál nepokračovaly. A ani jedna z nich se nedokáže a nemůže vyrovnat kultuře bílého člověka: ve všech významech a oblastech. V technice, umění, filozofii, ve vědě – prostě ve všem je bílá kultura „o třídu“ výše a nic nenasvědčuje tomu, že by se její vývoj zastavil. Snad nejlépe je to vidět třeba v astronautice. Je jistě jen otázkou času, kdy člověk ovládne i ostatní planety a vydá se za hranice galaxie. Pokud někdo namítne, že tato civilizace může také skončit, má jistě pravdu. Nebude to ale z důvodů její podstaty. Pokud by se to stalo, bylo by to proto, že by svět byl doslova zaplaven a zamořen barevnými rasami, které se rozmnožují a šíří jako kobylky. To je v současnosti hlavní problém naší civilizace. Samozřejmě i vzájemné míšení ras. Zamysleme se nad tím: ať už rasy vznikly „vývojem“ jedna z druhé (tomuto nesmyslu věří mnoho lidí), nebo odděleně a samostatně, stalo se tak jistě podle plánu a záměru Přírody (či Prozřetelnosti). Již z tohoto pohledu je vzájemné míšení krokem do oblasti, kde nevládne logika. Život je přece již ve své podstatě mnohotvárný a každá jeho forma je jiná – to je konečně jedna ze základních jeho vlastností.

Aby bylo ale jasno – nechci a nemohu popírat VÝVOJ jako takový. Je jisté, že se projevuje ve všech oblastech přírodního dění. Je nezpochybnitelné, že eroze rozrušuje skály, mění jejich tvar a složení. Že toky řek jsou dnes jiné než před miliony lety. Totéž moře a oceány. Že se radiálně změnilo podnebí – i jen za posledních 100 let. Že dokonce fyzické vlastnosti člověka se změnily za posledních 100 let: je v průměru o několik cm vyšší. Vyvíjí se věda, společenské, sociální a politické síly a vztahy ve světě a v lidské společnosti. Existuje dokonce teorie, které se (ne zcela správně) říká sociální darwinismus. Velmi zjednodušeně řečeno to je nauka, která převádí některá obecná tvrzení o přežívání schopných do sféry lidského konání a lidských vztahů. Je totiž nezpochybnitelná, že co je SILNÉ, POTŘEBNÉ, UŽITEČNÉ a OSVĚDČENÉ, má v přírodě mnohem větší šanci na přežití než subjekty mající opačné vlastnosti. O tom není sporu – platí to o každém stromu v lesním porostu, o každém členu zvířecího stáda – a platí to i o člověku. Jako o jednotlivci i jako o rase. Sociální darwinismus nepřináší žádný nový objev – je to jen shrnutí a rekapitulace všeho, co společnost dávno ví a čím se řídí a vždy řídila. A pokud to nedělá, jedná sama proti sobě. Pokud ve společnosti rozhodují ti silní a schopní, je a bylo vždy vše v pořádku – pro celou společnost. Příkladů v historii máme víc než dost a jistě bych podcenil své čtenáře, kdybych se pokusil tyto příklady vypočítávat. A naopak – pokud se společnost rozhodne svěřit svůj osud do rukou nesvéprávně bezmocné VĚTŠINY, zavrhnout osobní odpovědnost a rozhodování, krátce řečeno, pokud se praktikuje způsob „vlády“ označovaný obvykle jako parlamentní demokracie a pokud se k tomu ještě nádavkem přidají teze o jakési humanitě, rovnosti lidí, ras a pod., potom ovšem SVĚT VYPADÁ TAK, JAK VYPADÁ.

Já jako přesvědčený nacionální socialista jistě uznávám zákony vývoje – mám jen pochybnosti o jeho aplikaci na tak subtilní téma, jako je vznik života z neživé hmoty, jako je učení o přeměně jednoho živočišného druhu v jiný a dokonce hlásání teorie o tom, že člověk je jen vyspělé zvíře. Kdyby neexistoval vývoj ku př. v lidských dějinách, ve společnosti, vzájemných vztazích a způsobech vlády, pak by ani nebylo třeba uplatňovat ideje našeho hnutí. A uvědomme si, že každá doba v lidské historii vždy vyžadovala nějaké optimální řešení svých problémů. Pokud se týká nacionálního socialismu, pak při jeho hlubším studiu a zamyšlení dojdeme k zajímavému závěru: TYTO ZÁKLADNÍ IDEÁLY A PRINCIPY jako by platily po celou dobu lidské existence – i když se jim v každé době říkalo jinak. Tyto ideály a principy spojené dnes hlavně s rasovým uvědoměním jsou totiž totožné s PŘÍRODNÍMI ZÁKONY. Geniální árijští vědci, státníci a filozofové nic nového nevymysleli. Jen „prostě“ dokázali tato fakta srozumitelně říci, napsat a aplikovat. Dalo by se také uvést, že tito velcí muži byli jakousi emanací či ztělesněním řádu, který stanovila Prozřetelnost.

Moje úvaha o všech těchto věcech a problémech nebyla psána proto, aby uvedené rozpory snad VYSVĚTLILA. Kdybych to dokázal, byl bych asi velmi slavný a známý člověk. Ne, já opravdu nevím, jak se na Zemi objevil život. Nevím, jak a kdy vznikly přírodní druhy flory a fauny. Nevím, jak a kdy se na Zemi objevil člověk a v jakém sledu se na scéně života objevily lidské rasy. Nevím nic – mohu se jen domnívat, představovat si a domýšlet.

Víte, kdybych NIKDY neviděl, dejme tomu, náramkové hodinky a někdo by mi řekl, že ta kulatá věc vznikla samovolným vývojem, náhodně, bez příčiny, že vlastně nemá smysl a že ji nikdo nevymyslel a nikdo nesestrojil – asi by mě přepadly velmi silné pochybnosti. Když vám astrofyzikové říkají, že Vesmír vznikl před 14 miliardami let Velkým třeskem z bodu singularity, tak se normální člověk zeptá: „A co bylo před tím?“ – Je neuvěřitelné, že i na takovou otázku mají tito lidé pohotově „odpověď“: prý sama otázka je nesprávná (!!), protože okamžikem Velkého třesku vznikla nejen hmota a energie, ale i čas – ptát se tedy nelze, protože „před tím“ žádný čas prostě nebyl… Je to obdivuhodné, ale opravdu zřejmě existují absurdnější dogmata než ta, která se hlásají a uplatňují třeba v dnešní politice. A to už je co říci.

Pro každého z nás, nacionálních socialistů není těžké věřit v ŘÁD, SYSTÉM, PRINCIP a existenci jistých hodnot. Chaos, náhoda, bezcílnost – to není náš program a naše víra. A VÍRA jako taková zdaleka ovšem neznamená religiozitu či dokonce nějakou konfesi. Pokud by se setkali nejmoudřejší představitelé všech světových náboženství, velice brzo by se dohodli, že vlastně všichni mají na mysli jen jednoho Boha a že na jeho pojmenování vůbec nezáleží. My mu obyčejně říkáme Prozřetelnost.

A víra v ní, přesvědčení o správnosti našeho úsilí a naše pevné odhodlání nám ukazuje cestu jako kompas. Na konci této cesty je jen jediný cíl: NAŠE VÍTĚZSTVÍ!

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: