Poselství z podzemí

Než začnu psát o věcech a událostech, které se staly zcela nedávno a u nás, rád bych čtenářům připomněl něco z minulosti – a z oblastí dost vzdálených od nás. Třeba už jen proto, že se to týká organizace AHNENERBE. Ta byla – jak je všeobecně známo – založena v Německu v letech nacionálně-socialistické vlády. Měla přísně vědecký charakter a její jméno (volně přeloženo jako „odkaz předků“) předurčovalo i její poslání. Měla v první řadě zjišťovat, dokumentovat a informovat o všech faktech, která by jakkoli svědčila a dokazovala původ, vlastnosti a poslání indoevropské (árijské) rasy. A ovšem i všech okolností s tím spojených. Organizace se rovněž zabývala i dalším výzkumem z oblasti filozofie, kultury, politiky – a dokonce i technických věd. Zvláštní místo v činnosti AHNENERBE zaujímala fakta a fenomény, kterým se dnes obyčejně říká paranormální jevy. Organizace nebyla jedinou tohoto druhu – existovaly společnosti EDDA, THULE a mnohé další. Ty ale zdaleka neměly takový rozsah činnosti, neměly ani potřebné prostředky a lidský a vědecký potenciál. Členové AHNENERBE byli většinou i členy SS – nebyli to ale jen vojáci. Byli to vědci a pracovníci mnoha oborů. Jen pro zajímavost bych rád uvedl dva, jejichž jména zná celý svět: dirigent Herbert von Karajan, podle odborníků nejlepší dirigent všech dob (měl po válce po určitou dobu zakázanou činnost) – a ještě mnohem známější prof. Wernher von Braun, tvůrce rakety Saturn 5, která vynesla všechny americké výpravy na Měsíc. Organizace AHNENERBE vydávala několik periodik, kde byly pravidelně zveřejňovány výsledky činnosti a další údaje, články a úvahy. Světově nejznámější akcí AHNENERBE byla její expedice do Tibetu – jednalo se vlastně o několik výprav v různou dobu. Organizoval a zajišťoval je říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Ten právě stál u zrodu organizace. On a muž, který se jmenoval Richard Darré (filozof, publicista a důstojník SS). Organizace byla sice zprvu samostatná, ale brzy byla organizačně včleněna přímo do svazku SS, přičemž civilní pracovníci dostali důstojnické hodnosti přiděleny. SS měla několik význačných sídel, včetně tzv. řádových hradů. Nejznámějším z nich byl hrad Wewelsburg, kde se kromě vedení SS scházel i užší okruh lidí z organizace AHNENERBE. Není jistě bez zajímavosti, že většina těchto nejvyšších činitelů měla (v rámci svých organizací) propůjčen a přidělen řádový titul a vlastní erb. Věc srovnatelná se šlechtickými tituly a jinými atributy. Ostatně o potřebě nové elity (nové „šlechty“) psal a uvažoval ve svých dílech i Friedrich Nietzsche.

Nejpočetnější výprava (a nejlépe vybavená) byla v Tibetu v letech druhé světové války (!). Její členové tam hledali i v místech, kde byl (a je) všem cizincům vstup zakázán. Kupříkladu v podzemí pod Pótalou (palác Dalajlámů ve Lhase). Jako chlapec jsem měl možnost vidět koncem války v časopisu „Ahnenerbe“ úžasné fotografie a číst fantastické líčení cest a výzkumů. Němečtí badatelé se dostali až do nejhlubších pater podzemí, kde kromě obrovských masivních soch a předmětů ze zlata tam bylo to nejcennější: rozsáhlá knihovna, jejíž stáří bylo členy výpravy odhadnuto na mnoho tisíc let. Obsah těchto knih a listin se zdál svědčit na možný zdroj a počátek velké cesty Árijců co do místa i času. Členové Ahnenerbe ovšem nemohli (a nesměli) nic z toho vzít sebou. Již to, že se tam dostali, byl obrovský úspěch – nikdo před nimi a nikdo po nich to nedokázal. V současné době je stav takový, že těsně před tzv. kulturní revolucí v bolševické Číně (bohužel včetně Tibetu) byly tyto poklady zasypány. Udělali to sami místní mnichové – pomocí malých a vhodně umístěných dávek trhavin doslova pohřbili na dlouhou dobu celé rozsáhlé podzemí. Pokud by to neudělali, dovede si asi každý představit osud celého toho bohatství tam dole. Celková délka všech tamních chodeb byla tehdy odhadnuta na několik desítek kilometrů – ale členové výpravy měli možnost vidět jen malý zlomek (jistě s tím souvisí známá pověst o bájném podzemním městě Agartha). A pak, mnoho let po druhé světové válce jsem se dočetl z cizích pramenů, že tehdy (asi v roce 1943) někteří členové Ahnenerbe se nevrátili domů do Německa. Z rozhodnutí vedení výpravy tam zůstali a „infiltrovali se“ do tamních mnišských komunit. Nejznámějším z nich byl patrně muž, který žil ještě před několika lety a publikoval filozoficko-vědecká pojednání pod přijatým jménem Dr. T. Lobsang Rampa (i v češtině vyšlo několik jeho prací). Malá zajímavost: tito lidé se prý aktivně zúčastnili na všech akcích Tibeťanů proti komunistickému režimu (pokud tyto akce přímo neorganizovali). V poslední době se vydává velké množství literatury faktu. Je v nich připomenut i málo známý příběh, který měl svůj konec těsně po válce. Tehdy totiž v rozbořeném Berlíně identifikovali sovětští důstojníci mezi padlými asi 300 mrtvých Tibeťanů v německých uniformách. Živého nenašli ani jednoho – padli všichni. Ale až za dlouhou dobu potom si mnozí historikové a pamětníci uvědomili, že již od roku 1936 byla v okolí Berlína zřízena jakási „ubytovna“ či středisko, kde bylo několik set Tibeťanů. Vypadá to jistě fantasticky a dnes už (možná) nezná nikdo pravý důvod, ale oni byli do Německa dopraveni jednou z předchozích výprav organizace Ahnenerbe.

Pro úplnost a v zájmu objektivity bych měl ovšem uvést, že podle jiných teorií (byly rovněž zkoumány v Ahnenerbe) bylo místo „vzniku“ prvních Árijců jinde – mělo se nacházet kdesi na severu, snad v oblasti bájného ostrova Thule. Severní oblasti Země nebyly vždy tak chladné a zaledněné jako dnes. Důkazem je i název dnešního Grónska (dánsky je to Gronland, tedy zelená země) – místo často navštěvované Vikingy. Co bylo skutečně oním ostrovem Thule, není dnes známo. Kromě Grónska to mohl být Island, či dokonce východní pobřeží severní Ameriky (Labrador). Jen ještě jedna zajímavost: podíváte-li se na mapu, najdete na severozápadním břehu Grónska jméno Thule. Dnes je to jen jméno malého města, kde poblíž je vojenská letecká základna USA (!).

Další z teorií předpokládá přímý vznik árijské civilizace na hypotetické pevnině zvané Atlantida, odkud se pak po jejím zániku rozšířila dále. Je nutno dodat, že ve všech předpokládaných teoriích figuruje jako neodmyslitelný symbol SVASTIKA. V Tibetu je i dnes vidět prakticky na každé výzdobě dosud zachovaných klášterů i jiných staveb a rituálních předmětech – na severu je rovněž mnoho nálezů s obrazy svastik (provedených většinou v kameni), včetně území severní Ameriky. A pokud se týká Atlantidy, tedy již Platón píše, že hlavním bohem tam bylo slunce a další zdroje udávají přímo znak svastiky. – Záměrně jsem se nezmínil ještě o další variantě: ta tehdy nebyla publikována. Hovoří a píše se o ní někdy až v poslední době a uvádím ji jen pro úplnost a pro zajímavost: že totiž tato vyspělá civilizace k nám na Zem byla kdysi dávno dopravena z vesmíru (Bergier, Powels, Däniken a další).

Nyní bude lépe, když připomenu některá fakta, která se objevila v současné době a dokonce u nás. Píši to ovšem s určitými rozpaky a s vědomím, že ne všichni čtenáři to budou brát jako seriózní pokus o informaci. Ale rád podstoupím toto riziko. – Na jaře předminulého roku odvysílala televize několik reportáží, které byly vesměs pořízeny z podzemních prostor a chodeb pod městem Jihlavou. Když jsem tehdy uviděl tu první reportáž, pomyslel jsem si, že se (možná) jedná o pouhý televizní „trhák“, o klasický způsob, jak za každou cenu upoutat pozornost diváka. S pokračujícími díly ovšem tento můj dojem mizel, už jen proto, že „do hry“ bylo vtaženo příliš mnoho lidí a na rozdíl od té první reportáže tam byli i pracovníci vědeckých ústavů a další pracovníci mnoha profesí. Předpokládám, že většina čtenářů ví aspoň rámcově oč jde a na pořady se jistě pamatují – i když každý asi neviděl všechny. Zopakuji tedy jen základní fakta. Na základě upozornění mnohých návštěvníků jihlavského podzemí (je přístupné veřejnosti, tedy aspoň jeho dosud odkrytá část) se vydali do těchto míst televizní reportéři a kameramani. Celá akce začala pozdě večer, kdy již dole nikdo jiný nebyl. Bylo jasně slyšet hlasité zvukové efekty z různých stran – jejich zdroj byl nejasný a nezjistitelný. Vrcholem reportáže bylo pak umístění automatické kamery (byla spojena s časoměřičem), která zabírala jedno určité místo na skalní stěně (bylo předem vytipováno). Kamera běžela celou noc v nepřítomnosti lidí – na místě byl jen jeden člověk ve spacím pytli, který chvílemi spal a chvílemi se díval. Nic ovšem neviděl. Teprve ráno, když byl vyhotoven a zpracován záznam z automatické kamery, bylo všechno jinak. Na filmu se objevil onen známý a doslova fantastický obraz, který všechny šokoval: po skalní stěně se zvolna pohyboval jasný stín postavy – trup od pasu nahoru, krytý jakoby pláštěm, neobvykle tenký krk a hlava pokrytá předmětem ve tvaru helmy. Celý výjev trval asi dvě minuty. Bylo zřejmé, že pokud by úhel záběru kamery byl o něco málo jiný, vzájemné proporce postavy (krk a hlava v poměru k postavě) by byly odlišné – zřejmě i tvar helmy, která by pak byla zcela totožná s helmou Wehrmachtu či Waffen SS. – Záznamové hodiny na kameře ukazovaly čas události: bylo 4,25 hodin ráno. Málokdy se podaří technicky zdokumentovat tzv. paranormální jevy. Člověk se dá oklamat poměrně snadno – má psychiku. Kamera ji (naštěstí) nemá. Ovšem ani to nestačilo a na 100% nevylučovalo přece jen nějaký (?) podvod. Pokus byl opakován za přítomnosti pracovníků některých vědeckých ústavů a hlavně: z Fyzikálního ústavu tam byla dopravena termovize. Tento pokus byl opravdu rozhodující – a výsledek předčil všechna očekávání. Přesně ve 4,25 hod. ráno se na obrazovce termovize objevil červený kontrastní obraz – postava tam byla opět a pohybovala se. Obraz samozřejmě nebyl tak ostrý jako ten snímaný kamerou: pohyboval se vlastně záznam o změně teploty. Na skále v onom místě se v onu dobu NÁHLE snížila teplota o několik stupňů a toto místo se pohybovalo. Není třeba být fyzikem – pokud má ale nastat nějaký jev, musí někde z něčeho brát energii. V tomto případě tedy ze skály, z její teploty: proto ten místní pokles. Samozřejmě tam bylo kromě vědců i mnoho jiných lidí, včetně senzibilů. Ti podávali svá vlastní vysvětlení. Hovořili většinou o skrytých prostorách ve skále, pozůstatcích lidí v nich apod. Také o tom, že toto místo je jedním z mála, kde je tzv. „průchod do jiného časoprostoru“. K tomu jen malá poznámka. I v případě poslední výpravy Ahnenerbe do Tibetu se mnozí členové zmiňovali o této hypotéze právě v podzemí pod Pótalou.

V dalších reportážích zavedla kamera diváky do prostor chodeb, které dosud nebyly zpřístupněny veřejnosti. Někteří místní obyvatelé (ti velmi staří) se v pořadu nechali slyšet, že prý za války „tam dole“ prováděli nějací němečtí vojáci různé pokusy a výzkum – o jeho charakteru a obsahu nebylo ovšem nic známo. V reportážích padlo několikrát jméno organizace Ahnenerbe, s připomínkou aktivit této organizace, včetně tibetské expedice. Na jednom místě dosud nepřístupných prostor bylo objeveno jakési obrovské torzo nějaké nádrže. V jejím okolí byly nalezeny zbytky (úlomky) neznámé hmoty nazelenalé barvy. Někteří pamětníci si vzpomínali, že asi tři roky po válce tam vnikli ze zvědavosti nějací mladí lidé, kteří zanedlouho poté onemocněli a zemřeli. Některé příznaky jejich onemocnění připomínaly symptomy nemoci z ozáření (o tom se tehdy mnoho nevědělo a zkouška na radioaktivitu nebyla nikdy provedena). Neznámá látka nazelenalé barvy byla ovšem dodána do technologické laboratoře. Její složení ani původ nedokázal nikdo určit – laboranti to přímo řekli na kameru. – Po vyústění z chodby se kameramani a reportéři octli již na povrchu a na dohled od budovy, ve které za druhé světové války bylo prý sídlo HJ – a jak údajně „nějací lidé v civilu i v uniformách“. Budova je z velké části ještě původní a dnes je v ní policejní škola. Kamenná brána je zcela zachovaná, nad ní je vytesán do kamene letopočet 1941 a také zcela jasný a zřetelný znak: je to runa MAN.

Rád se přiznám, že hned z počátku jsem toužil mát aspoň malý kamínek z místa, kde se objevovala ona záhadná postava v helmě. Měl jsem velké štěstí. Jeden z mých nejlepších kamarádů, jehož přátelství si velice vážím, je odtamtud. Takže šel dolů a kamínek mi přinesl (dokonce dva). Mám je jako vzácnou relikvii. To není ovšem ten pravý důvod, proč se o tom zmiňuji. Docela nedávno mne totiž navštívil můj dávný známý (žije v emigraci a přijel jen na pár dní). Než odjel, chtěl mi ukázat své schopnosti jako senzibil – o jeho schopnostech jsem věděl už velice dávno. Na zahradě dokázal spolehlivě najít zdroj vody – dávno zasypanou studnu, na které byl dokonce navršen kompost. Našel i kovové předměty pod zemí bez nejmenších problémů. Napadla mne tedy zvláštní myšlenka. Sehnal jsem doma několik krabic (nakonec jich bylo 12), některé jsem nechal prostě prázdné, do jiných jsem dal různé předměty a do jedné ony dva vzácné kamínky. Můj přítel se ptal, co má vlastně hledat. Řekl jsem mu, že se domnívám, že se může jednat o nějaký zdroj neznámé energie – ale že také nenajde třeba vůbec nic. Pomalu obcházel krabice se svojí virgulí (byla to vlastně kovová spirála). Nad tou správnou krabicí se mu doslova rozbouřila v ruce tak, že mu vypadla. Říkám upřímně, že jsem byl naprosto konsternován. A to mi ještě můj přítel pořádně vynadal, proč jsem prý do krabice umístil elektromagnet či něco podobného. Když jsem mu ukázal obsah, byl zase pro změnu řádně konsternován on. Teprve pak jsem mu všechno vyprávěl.

Opravdu nevím, zda se mi podařilo čtenáře aspoň něčím zaujmout. Někdo by se mohl i ptát, proč to všechno vlastně uvádím? Jistě: jsou důležitější, závažnější a zásadnější věci a problémy, které se nás týkají a rozhodují o našem osudu, boji a budoucnosti. O tom není pochyb. Ale je dobré si uvědomit onu stálou neviditelnou nit, ono pouto, to úžasné a naléhavé poselství a připomenutí NĚČEHO, co nezávisle na nás a mimo nás stále existuje. Mnohým se to může zdát romantické, tajuplné a magické. Snad je to dáno, určeno a řízeno něčím, co mnozí nazývají PROZŘETELNOSTÍ. O téže síle, její úloze a existenci často hovořil i sám Vůdce ve svých projevech. Možná právě tato Prozřetelnost nám chce říci a připomenout, že IDEÁLY, MYŠLENKY A CÍLE nacionálního socialismu, za které položili své životy ti nejstatečnější a nejvěrnější, jsou stále živé.

Že existují, že čekají.

Na své naplnění a vítězství.

Čekají na své dědice.

Č e k a j í n a n á s.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: