Osa zla

Začátkem března 2002 byla zveřejněna zpráva americké nevládní organizace, která se zabývá některými zdravotními problémy. Je to „Institut pro energii a výzkum životního prostředí“ (IERR). Ten na základě údajů poskytnutých vládním „Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí“ (CDC) dospěl k závěru, že nejméně 80 000 Američanů onemocnělo nádorovými chorobami v důsledku radioaktivního spadu po zkouškách jaderných zbraní v letech po druhé světové válce. Z toho nejméně 15 000 případů skončilo smrtí. Tehdy se totiž testovaly jaderné zbraně při tak zvaných „nadzemních zkouškách“ a teprve od roku 1962 byly tyto testy prováděny v podzemí. Nejčastěji se případy rakoviny vyskytovaly ve státech Iowa, Tennessee, Kalifornie, Oregon, Washington a Idaho. Zkoušky byly prováděny pod zemí, ale USA (a Francie) zkoušely atomové a vodíkové zbraně i mimo své území, hlavně v tichomořské oblasti. Tamní ostrovy a atoly byly sice násilím evakuovány, ale okolní lokality již nikoli. A ještě po mnoha letech se pak prováděla „lékařská měření a studia“ na domorodém obyvatelstvu: jaké účinky mají nejnovější typy atomových a vodíkových zbraní.

Přesně to, co se odehrávalo přibližně ve stejnou dobu v tehdejším Sovětském svazu. Tam v oblasti Semipalatinska v nynějším Kazachstána a na arktickém ostrově Nová Země se testovaly zase sovětské atomové a vodíkové zbraně. Dokonce tam byly záměrně ponechány tisíce obyvatel ve svých domovech a na nich (jako v „americkém“ případě) se pak zkoušely „výsledky“ radioaktivního působení. Jak bylo mnohokrát zdůrazněno nezávislými odborníky a publicisty, sloužily výsledky měření Američanům i sovětům výhradně k vojenským účelům, nikoli snad k následné ochraně zdraví postižených osob.

Člověk si při tom nemůže nevzpomenout na hrůzostrašné historky o údajných „nacistických pokusech na lidech“ za druhé světové války, na doslova vtělené zlo, spojované se jménem vězeňského lékaře a vědce Dr. Mengeleho, který měl pohybem palce posílat „do plynu“ tisíce židovských vězňů. Zřejmě do těch plynových komor, které byly urychleně a v tajnosti postaveny po válce německými zajatci z vůle vítězů a „vyvoleného“ národa… ? Člověk si nemůže ani nepřipomenout stovky poválečných procesů s „válečnými zločinci“ – tisíce německých občanů sloužících v uniformě i v civilu své vlasti bylo popraveno a další tisíce odsouzeny k dlouholetým trestům. Když se nad TÍMHLE skutečně zamyslíme, tak si uvědomíme, že opravdovou a jedinou vinou těchto odsouzených bylo, že oni nebyli ti, kdo vyhráli válku… Za to jejich soudci se činili jako praví obránci „práv a svobod“ a „strážci humanity“. Je zbytečné připomínat dávno známé skutečnosti o spojeneckém vyhlazování nezúčastněných civilistů po statisících, o likvidaci vlastního obyvatelstva po milionech jako důsledek „třídního boje“ (sovětský spojenec), etnické čistky, nebo-li vyhánění milionů lidí z jejich vlasti po válce a jejich vyvražďování během „odsunu“, děsivé podmínky a miliony mrtvých v zajateckých táborech po druhé světové válce. A tento „humánní trend“ přece pokračoval i pak. Chemické a biologické zbraně byly „s úspěchem“ použity ve vietnamské válce (defoliant „Agent Orange“), střely a rakety s „ochuzeným uranem“ ve válce proti Jugoslávii. Okupace a doslovné vykořisťování cizího území v letech dlouho po druhé světové válce byly praktikovány OBĚMA hlavními spojenci: Sovětský svaz okupoval svými vojsky pět evropských států a Spojené státy mají DODNES desítky vojenských základen po celém světě.

To všechno nesporně bylo, je a stalo se. Jsou ale fakta a události, které se nestaly jen náhodou, vlivem okolností a nebo jim v tom bylo jakkoli zabráněno. Jsou stejně zločinné, protože se jednalo (jak by asi řekl právník) o zločinný úmysl. Pokud se v tom vůbec veřejnost ovšem dozví. Snad si mnozí čtenáři připamatují krátký televizní šot ze začátku března 2002. Vysílaly ho dva či tři televizní kanály a dost možná to bylo i v tisku. Jednalo se o krátký („odtajněný“) záběr někdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona (aféra Watergate!), hovořícího se svým ministrem Henrym Kissingerem. Bylo to v době vietnamské války a Nixon v telefonickém rozhovoru přesvědčuje svého partnera, že bude nezbytně nutné použít na vietnamském území atomové bomby (!). Kissingerovu odpověď není celou slyšet, jen je zřejmý jeho úžas. Jejich rozhovor není dlouhý, nejzajímavější a nejotřesnější je „argument“ amerického prezidenta: „Co proti tomu vlastně máš? Když bomby nepoužijeme, prohrajeme a nevyhrajeme příští volby!“ – Ono není důležité, že tehdy USA ty bomby nakonec neshodily. Tak jako před pár lety před tím ve válce v Koreji, kde to zase pro změnu navrhoval náčelník amerického generálního štábu McArthur: to jsou ovšem dávno známá fakta. Dějinám lidsta úplně stačila ta dvě skutečná použití atomových zbraní proti civilním cílům v roce 1945, kdy byla vymazána z mapy dvě města i s lidmi… Ostatně koncem března 2002 zveřejnila americká oficiální místa SEZNAM ZEMÍ, proti kterým bude prý v případě nutnosti použito atomových zbraní i tehdy, když USA nebudou touto zbraní napadeny jako první. Tato zpráva byla publikována v tisku i televizi celého světa, čtenáři si jistě vzpomenou. Seznam obsahoval tuším pět či šest jmen suverénních států.

Dnes už nejsou USA jediným vlastníkem tohoto vynálezu. Už dlouho ne. Atomový klub zemí se utěšeně rozrostl. Ne každý jeho člen je ale přijímán a schvalován (Spojenými státy, samozřejmě!) bez námitek. To se možná týkalo jen Anglie a Francie, Sovětského svazu a Číny (z nutnosti!), Indie a Pákistán to měly už těžší. A běda, když vznikne jen stín podezření, že by něco takového jako je atomová bomba mohly mít třeba Irán či Irák! Další faktický člen atomového klubu – Izrael – nemá ku podivu naprosto žádné problémy: celý svět přece ví, že dodržuje všechna základní lidská práva, je zastáncem a šiřitelem demokracie a humanity. Kdo o tom snad ještě pochybuje, ať se s důvěrou obrátí na amerického prezidenta a vládu – ti ho přesvědčí o skutečnosti a jsou víc než dostatečným garantem…

Abych tedy v závěru použil současné americké terminologie „OSA ZLA“: ona opravdu existuje. Od roku 1945 (lépe řečeno od roku 1941) a má jméno Moskva – Washington. Jinými slovy komunismus – kapitalismus. Nevadí, že už patří historii. V současné době je jen obměněna. Teď je to Washington – Tel – Aviv. Jinými slovy kapitalismus – sionismus. Často mne napadá, jak by bylo dobré mít jakýsi „stroj času“, jaký existuje ve sci-fi románech a použít ho ke změně dějin někdy ve čtyřicátých letech. To je samozřejmě utopie. Zbývá jen jedna reálná možnost. Všemi svými silami a bez ohledu na oběti dělat všechno pro to, aby i tato „osa zla“ byla zlomena. Není to jen naše naděje, nás, nacionálních socialistů. Je to naděje normálního bílého světa, jeho hodnot, jeho přežití, jeho budoucnosti.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: