Ochuzená paměť

Název mé krátké úvahy je motivován událostí, která je známa již delší dobu, ale o které se začíná víc a víc hovořit až v poslední době. Jedná se o různé zdravotní potíže mnoha vojáků NATO, kteří „působili“ v Jugoslávii. V době, kdy tato země byla napadena uvedeným vojenským paktem. Mnoho vojáků onemocnělo rakovinou, leukémií a dalšími blíže nespecifikovanými nemocemi. I když se to západní politikové a vojenští experti snaží co nejvíce bagatelizovat (popírat to již nemohou), bylo příčinou použití munice, která obsahovala tzv. o c h u z e n ý u r a n . Munice různého druhu a kalibru, kterou použily právě síly NATO, hlavně Američané. Typické je, že poprask vznikl kvůli onemocnění vojáků, tedy agresorů – málokdo se stará o to, jak asi dopadly oběti, tedy hlavně civilisté v zasažených oblastech. A už vůbec si nedovedu představit ten šílený a hysterický křik, kdyby podobnou munici použil napadený, tedy srbský národ.

Tzv. ochuzený uran je sám o sobě produktem (vlastně odpadem) jaderných energií a jaderného průmyslu ve Spojených státech. Odborníci a vojenští plánovači v USA pro něj tedy našli to „nejvhodnější“ použití. – Zřejmě v rámci práv, svobod a humanity, které tak rádi hlásají a vyvážejí do světa. Nejsou v tomto počínání žádnými nováčky. Již před lety ve válce ve Vietnamu použily USA jiný „hit“ – chemické a biologické zbraně. Nejznámější je případ použití postřiku látky nazvané „Agent Orange“. Ta byla v obrovském množství rozprašována z letadel nad hustými lesy – účelem bylo zbavit stromy listí a zlepšit tak viditelnost povrchu země. Těmto látkám se říká odborně d e f o l i a n t y . Nikoho ovšem nezajímalo, jaký následný účinek tato látka má na lidský organismus. A účinek to byl doslova děsivý (rodily se kupř. znetvořené děti). Proč by konec konců měla taková maličkost někoho zajímat, když už koncem druhé světové války použili Američané atomové zbraně (jako dosud jediní) proti lidem? Statisíce mrtvých (výhradně civilistů) měly tehdy dokázat sílu Spojených států: japonskému velení, které nehodlalo včas kapitulovat a ovšem hlavně Sovětskému svazu („my jsme přece silnější“). Jen pro dokreslení a pro úplnost – dnes už si málokdo připomene, že obě tzv. supervelmoci, tedy USA a SSSR, dělaly po skončení druhé světové války doslova pokusy na lidech, když zkoušely své atomové zbraně. Sovětský svaz na svých vlastních lidech při zkouškách atomových a vodíkových bomb na Sibiři (všichni tamní obyvatelé nebyli záměrně evakuováni) a Američané na obyvatelích ostrovů v Tichém oceánu při svých pokusech. V obou případech pak byli dlouhodobě „zkoumáni“ lidé zasažení radioaktivitou.

Nehovořím zde záměrně o dalších masakrech proti civilním obětem, jako třeba o kobercových náletech na německá města v závěru druhé světové války: tam bylo použito „klasických“ zbraní, které jsou „dovoleny“. Měl bych se zmínit ale o jednom málo známém plánu britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, který sice nebyl shodou okolností realizován, ale existoval. Plán byl zveřejněn až roku 1998 v britském listu „The Guardian“ – vypátrali ho „zvědaví“ novináři v odtajněných válečných archívech. Plán spočíval v hromadném použití y p e r i t u při náletech na německá města. K provedení nedošlo podle archívních dokumentů proto, že britští vojenští velitelé nakonec Churchilla přesvědčili o „malé účinnosti“ akce – prý se i obávali možného negativního mezinárodního ohlasu.

Moje úvaha se jmenuje „Ochuzená paměť“. Nazval jsem ji tak proto, že dnes si jen velmi málo lidí uvědomuje či vzpomene, jak po druhé světové válce byly zřizovány soudy proti tzv. „válečným zločincům“. Konečně – i dnes je v Haagu mezinárodní soud. Koho soudí? Samozřejmě opět „válečné zločince“. Stačí, když někdo brání svoji vlast (třeba Srbsko) a své místo před soudem má dopředu zajištěno. Agresoři a vrahové jsou na té „správné straně“. Nic nového – ve dvacátém století se to stalo již doslova normou.

Vždycky mne fascinovalo, jak hluboký smysl pro černý humor má historie.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: