Nová cigareta ze starého popele

Patentní úřady ve světě (i u nás) jsou plně zásobeny nejrůznějšími nápady – některé byly i realizovány. Existuje patent na přístroj, který umožňuje zápas ve volném stylu v jedné osobě, dětská houpačka na benzinový motorek, tranzistorový golfový míček s elektronickým hledačem, polévková lžíce s miniaturním ventilátorem pro ochlazení pojídané polévky – a třeba i zásobník myšlenek obsahující cca 200 000 kusů. Čtenář jistě promine ten zdlouhavý úvodní výčet. Chtěl jsem pouze dokumentovat, čeho všeho je člověk schopen (kdyby jen toho!) a co všechno dokáže vymyslet (kdyby jen to!). Nedovedu odhadnout, který z výše jmenovaných vynálezů je nejoriginálnější. Ale určitě ne tolik, jako českým patent na využití cigaretového popele pro výrobu nových cigaret. Na jeho velikosti mu neubírá ani fakt, že není dílem jednotlivce, ale dosti početné skupiny osob.

Neuvěřitelné? Ale jen zdánlivě. U nás je možné všechno. To ostatně dokazujeme celému světu už víc jak deset let. Heslo „Nejsme jako oni“ bylo a je jedinečné. ONI ovšem zůstali jako oni. Jedinečná byla i úvaha typu „Bývalí komunističtí manažeři se přece vyznají, mají zkušenosti, mají konexe, jsou schopní – zapomeňme na to čím byli a podívejme se, co dokážou v tržním systému, jak se projeví v demokracii – konec konců jsou vlastně nenahraditelní.“ – Ano, tak nějak nám začala naše neokapitalistická cesta. Deset a více let je dost dlouhá doba na to, aby se ukázalo, co oni bolševičtí manažeři předvedli. Seznam jejich „úspěchů“ není předmětem mého článku, ostatně by vyplnil celý obsah časopisu. Stačí si třeba jen připomenout jednu z hlavních vlastností oněch tvůrců „kapitalismu s lidskou tváří“. Totiž tu, která jim byla vždy vlastní – na masivní podporu státu ve chvíli, kdy se něco nedaří. Tržní mechanismy využili ve svůj prospěch. Zákony prostě obešli (byly-li jaké). Byli na to přece zvyklí ze své nedávné rudé éry: Když se tehdy cokoli nepovedlo, tak se jednoduše finance „přerozdělili“ – a bylo po problému. Dokonce ještě zbývalo na tučné odměny a prémie. To je činnost, ve které se ONI vyznají ze všeho nejlépe. To jsou třeba případy mnohých zkrachovalých bank, kampeliček či velkých „zprivatizovaných“ strojírenských podniků a jiné brilantní ukázky, jak „zachránit“ cokoli zpackaného a rozkradeného. Jde to přece tak jednoduše: „stát“ to zaplatí. Jinými slovy – my všichni, daňoví poplatníci to zaplatíme. Ale mohu být konkrétnější i jinak: proč asi je tak cenným mužem soudruh Šlouf pro soudruha Zemana? Je zřejmě mužem na svém místě. Konečně vždyť i Václavu Havlovi (hned po „sametu“) pomáhal rozjíždět nový „svobodný“ stát soudruh Čalfa, starý komunistický vrcholový funkcionář. Ostatně si ho pan Havel nechal jako svého právního zástupce a poradce dodnes. Mohl bych samozřejmě jmenovat desítky a stovky jmen – bylo by to zbytečné. Rovněž všechny lži, opovržlivá gesta, arogance či naduté mlčení „těch nahoře“ vůči jakékoli kritice jsou jen retrospektivním obrazem komunistického normalizačního období. A slogan „kdo nekrade, okrádá rodinu“ je stále oblíbeným hitem mezi prostým lidem. Proč by se vlastně měli lidé chovat jinak než jejich páni? Ostatně i ono samo dělení na MY a ONI dál zůstalo a snad se i prohloubilo.

Jistě že slyším i protiargumenty: nelze přece srovnávat taková dvě období. Teď máme svobodu a demokracii. Máme svobodné volby. Máme svobodu projevu, svobodu shromažďovací a spolčovací… Cítíte již jen z tohoto krátkého výčtu oněch „vymožeností“ tu krvavou ironii a ošklivou pachuť? Bylo by pod úroveň čtenářů tohoto časopisu, abych jim chtěl i jen náznakem vysvětlovat ten obrovitý bluf, podvod a špatně skrývanou snad největší lež v našich dějinách. Co všechno se dá v tomhle systému dělat! Něco jako strčit bolševickou minci do kapitalistického automatu. Ku podivu automat funguje – to co z něj vypadne, je právě ona dnešní radostná skutečnost. Nebo jako ze starého použitého popele vykouřené cigarety vyrobit cigaretu novou. Ze staré dobré „partyzánky“ novou „malborku“. Hlavně při tom nezapomenout na filtr, který staré partyzánky neměly. Ten je dost důležitý – přece jen toho svinstva tolik nenadechnete a nespolykáte: správný kuřák přece pořádně šlukuje. A je to hygienické, vnitřek cigarety se tolik nevyklepá, lépe to také vypadá – existují přece i zlaté filtry. Člověk má prostě dobrý pocit. Že je uvnitř náplň ze starého popele? Je to divné, ale spousta kuřáků to ani nepozná. Snad jen tehdy, když si omylem vezmou do úst cigaretu obráceně, jaksi „naruby“ a ucítí na jazyku tu pachuť. Ovšem zapálený filtr i tak pro mnoho kuřáků chutná velmi lahodně. Dá se říci, že přímo s a m e t o v ě .

Právě těchto kuřáků je mi nejvíc líto.

Jediným řešením je samozřejmě odvykací léčba.

Dost tvrdá – k jejich i našemu prospěchu.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: