Kinder – Küche – Kirche

Bylo to ( a dosud je) velmi známé heslo, velmi známé spojení tří různých slov a pojmů. DAS KIND – dítě, DIE KÜCHE – kuchyň, nebo i výraz pro jídlo, DIE KIRCHE – kostel, ale významově i církev. Prostě tři K. Jenže na rozdíl od americké organizace se třemi K, která vznikla na obranu bílé rasy v šedesátých letech 19. století, tato tři K byla vyřčena a propagována německým císařem Wilhelmem II. o něco později, patrně až na konci 19. století nebo na začátku století dvacátého. A není ani tak důležité, zda tato spojení tří slov skutečně vymyslel on sám, nebo jeho slavný „železný kancléř“ Otto von Bismarck, známý též jako sjednotitel Německa (r. 1871). A ona tři slova platila a byla adresována NĚMECKÝM ŽENÁM jako jejich pravé poslání, jako jejich úděl, jejich určení a jejich povinnost. Píši výslovně „německým ženám“ – protože o árijských ženách to bylo znovu řečeno v témže smyslu až o půl století později. To když Vůdce toto heslo a tyto zásady vzal za své. Ostatně (a teď velmi předbíhám) tato tři slova čas od času znějí i dodnes a to hlavně v Německu. Naposled to bylo – tuším – při volební kampani jako jedno z hesel bavorské CSU.

Že zásady plynoucí ze spojení těchto „tří K“ vznikly právě na německé půdě, v rámci německé kultury a německého chápání lidských hodnot, není jistě náhodné. To mimo jiné dosvědčuje i fakt, že žádné slovo z těchto tří výrazů nehlásí a nepropaguje BOJ, ZÁPAS nebo jiné fyzické nasazení. BOJ byl vždy vyhraněn mužům – to bylo také důsledně dodržováno. A to i v dobách největšího nebezpečí a ohrožení pro německý národ. Lze se o tom ostatně snadno přesvědčit v odborných statistických přehledech. Vyplývá z nich, že armáda, která měla minimální počet žen ve svých řadách, byla právě (a vždy) armáda německá. I v době první světové války a i v době druhé světové války. A pokud ženy sloužily, tedy jen v rámci zdravotnictví či spojovací služby. Tohle pravidlo platilo dokonce i pro současný Bundeswehr. ano – platilo. Teprve nedávno to bylo změněno a dnes se naopak propaguje, aby do armády vstupovalo co nejvíce žen pro službu SE ZBRANÍ. Zřejmě po americkém či izraelském vzoru: to jsou totiž armády, kde je největší procento žen.

Ale zpět k našemu tématu. Je docela možné, že někdo může ono spojení „tří K“, ono vyjádření povinnosti árijské ženy považovat za cosi překonaného, „nemoderního“, či dokonce „ponižujícího“. Zcela určitě by s tím nebyly spokojeny „bojovnice za ženská práva“, feministky, sufražetky a ostatní bytosti, které jsou ženami jen podle zákonů biologie – ale rozhodně ne podle pravého významu a poslání ženy. Ostatně – nevidím v tom určení nic, co by se dalo označit jako něco „podřadného“ nebo „méněcenného“. Spíše bych řekl naopak. – DAS KIND: co může být důležitější než porodit a vychovat zdravé a krásné dítě? A i když se na výchově jistě podílí oba rodičové, dá mi jistě každý za pravdu, že rozhodující podíl má právě a jedině ŽENA – MATKA. A je to o to důležitější, že právě dnes, v této době, na počátku 21. století, hrozí úbytek bílé árijské populace. Úbytek na úkor té barevné, horší a často i méněcenné, která se chystá doslova zaplavit náš evropský prostor a ve svých důsledcích vlastně zničit naši kulturu a naši existenci. Je to nebezpečí, které skutečně nemá obdoby v celých dějinách naší rasy.

A co může být výrazem dalšího údělu a poslání árijské ženy, než DIE KÜCHE? – To není (a nebylo nikdy myšleno) jen starost a péče o jídlo. Je tím jen velmi zjednodušeně vyjádřen fakt, že jen žena dovede ze skupiny blízkých osob, z jejich obydlí a vzájemného soužití vytvořit COSI, čemu se docela prostě a samozřejmě říká DOMOV. Pro většinu lidí je to pojem, který se rozumí jaksi „samo sebou“, o jehož existenci vlastně ani příliš nepřemýšlí. že to zdaleka není taková „samozřejmost“ pozná každý, až když o ten domov jakkoliv přijde. A přijde o něj, ztratí ho obvykle v tu dobu, když odejde – z jakéhokoliv důvodu – právě ŽENA.

To třetí „K“ je obvykle nejvíce diskutabilní. Ale jen při letmém a povrchním pohledu. Jistě i tento pojem a toto slovo – DIE KIRCHE – nebylo myšleno doslova. A i když při svém vzniku koncem 19. století znamenala církev (v Německu částečně katolická, částečně protestantská, stejně jako dnes) rozhodně mnoho a představovala jistě velkou autoritu, byl v tomto výrazu skryt i mnohem hlubší význam. Musíme si totiž uvědomit, že náboženství a víra v Boha byly v té době i určité synonyma pro všeobecnou morálku, pro jisté etické zásady, styl života, životní pravdy a hierarchii hodnot. V neposlední řadě i výraz pro kulturní dění, společenský život a třeba i uměleckou tvorbu. Prostě fenomén, kterému se říká moderně a současnou řečí „kulturní nadstavba“. A žena v této oblasti má svoji úlohu ani ne tak jako „autorka“ – spíše jako inspirátorka. Ostatně to přesvědčivě dokazují prakticky všechna opravdu velká díla světové kultury. Ať již se jedná o dramatickou tvorbu, o hudbu, balet, literaturu, malířství, sochařství – tam všude je ŽENA (a vztah k ní!) tím základním a inspirujícím prvkem.

Ona tři „K“ nastaví ženu do žádné „vedlejší“ role – řekl bych, že právě naopak. To co představuje povinnost a úděl ženy (a hlavně árijské ženy) je často mnohem namáhavější a vyžaduje více statečnosti a odvahy než úděl a poslání muže. Zní to možná poněkud neskutečně, ale žena byla vždy v historii v podstatě statečnější než muž. Ženy kupříkladu snášejí lépe bolest než muži. Pokud je žena postavena smrti tváří v tvář, vyrovná se s tím obvykle lépe a odhodlaněji. Ženy nejsou ani tak ješitné a sebestředné jako muži a jejich instinkt je často bezpečnější ukazatel v životě než mužova inteligence a vzdělání. Snad je nutno i dodat, že slovo LÁSKA ( v pravém slova smyslu) znamená pro ženu patrně mnohem více než pro muže: znamená pro ni totiž všechno.

Tím otřesněji působí, když si představíme a uvědomíme, jaký pohled na ženu a její poslání měla různá údobí lidských dějin a různé společenské formy života člověka: krátce řečeno různé společenské systémy. Jedná se hlavně o dva dominantní světové řády 20. století, tedy kapitalizmus a komunizmus. Těžko rozhodnout, který z obou se chová k ženě hůře. V obou těchto systémech se musí žena často zpronevěřit svému pravému poslání a je nucena věnovat se činnosti, příslušející muži. Je k tomu donucena ekonomickými příčinami a také proto, že pravý úděl ženy je v obou těchto systémech buď záměrně nebo z nepochopení zkreslen, zfalšován a převrácen. V komunizmu je dokonce i fyzická práce (a často velmi těžká) interpretována u žen jako nějaká zásluha, pocta a jakýsi domnělý pozitivní přístup ke společnosti. V kapitalizmu k tomu přistupuje i propagace a medializace ženy jako čistě sexuálního objektu – se vším, co k tomu patří, včetně masivní reklamy. Přesně jako na kterékoliv jiné „zboží“, které je nutno rychle a výhodně prodat. Výsledky TÉTO pozice a TOHOTO postavení ženy v obou systémech se ovšem projeví ve výchově, morálce a celkovému stavu dětské části populace (bohužel!) a tím následně i celé společnosti. Tato dekadentní společnost se pak následně pokrytecky diví, kde, jak a odkud se bere stoupající zločinnost mladistvích, píše se o „krizi rodiny“ a jiných negativních jevech – a při tom právě jen samotná podstata dotyčného společenského řádu je jedinou a pravou příčinou všeho.

Nacionální socialismus neřeší tyti problémy žádnou zázračnou formulkou nebo nějakým trikem či zázrakem. Obrací se jen a jen k zákonům přírody, která je pro nás tou nejsprávnější učitelkou a nejlepším příkladem. Kdykoli se člověk od přírody odvrátil a jednal proti ní, vždycky na to nějakým způsobem doplatil. Nacionální socialismus je v podstatě (krom jiného) uplatněním normálních zákonů přírody na lidskou společnost. Není přeci – ku příkladu – tak nepochopitelné, než že právo na život a na plné uplatnění mají jen ti nejlepší, nejsilnější a nejvíce perspektivní. Že co škodí, překáží, je slabé a degenerativní, musí být potlačeno. Takových základních zásad je jistě mnoho – a týkají se i vzájemného vztahu a úkolu obou pohlaví. Rozdíl mezi pohlavími je přece přírodní zákon: platí pro celou živočišnou říši a je tím výraznější, čím vyššího stupně tvorové v přírodě dosahují. Byla by to úvaha na mnoho stran a byla by nad rámec tohoto článku. Dalo by se ku příkladu vysledovat a dokázat, že společenská úloha, určení a zákonitosti pro obě pohlaví jsou tím markantnější a výraznější, čím je lidská rasa na vyšším stupni. Právě proto platí beze zbytku pro naši, árijskou rasu. Pokud se naše bílá rasa bude držet a řídit svými svatými pravidly, pokud bude mít dost vůle i odvahy ke své vlastní existenci, musí krom jiných hodnot uchovat i nezaměnitelnou úlohu a významné, životně důležité postavení árijské ženy.

Čím dříve si uvědomíme, že se o našem osudu rozhoduje v nitru, naší vlastní vůlí, determinovanou poznáním, tím lépe pro nás. Odvahu můžeme najít jen v sobě samých, hledat ji jinde je ztrátou času a naše rasa nemá času nazbyt. Svůj zápas musíme vybojovat brzy, tvrdě a nesmlouvavě. Muži i ženy – každý máme svůj nezaměnitelný úkol, povinnost a osudové určení.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: