Dilema Winstona Churchilla

Je všeobecně známo, že právě Winston Churchill (a samozřejmě také F. D. Roosevelt a jiní) patřil za druhé světové války ke státníkům, kteří – ač árijci – se nejvíce „zasloužili“ o největší absurditu a omyl v tomto střetnutí: totiž že vyprovokovali válku s Německem a podpořili tím největší zlo a hrozbu dvacátého století, tedy bolševismus a Sovětský svaz. Není přece vůbec třeba být jasnovidcem, aby bylo jasno, JAK by ono střetnutí a válka dopadly, nebýt západní intervence – vojenské i hospodářské. Sověti by neměli tu nejmenší šanci. Přitom státy „západních demokracií“ vůbec nemusely Říši podpořit: stačilo pouhé nevměšování. To ostatně bylo zřejmě i obsahem mise Rudolfa Hesse do Anglie v roce 1941. Je dále i známo (i v současné memoárové a válečné literatuře faktu), že když v roce 1942 se valila německá vojska Ukrajinou na Kavkaz a sovětské ztráty dosahovaly neskutečných čísel, chtěl J. V. Stalin kapitulovat. Seriozní historické prameny uvádějí, že chtěl ukončit válku, odstoupit Říši pobaltské státy, část Běloruska, Ukrajinu a některá další území – jako nejzazší mez byl dokonce uváděn Ural. Je to historický fakt dosti málo známý a ještě méně je známo, že právě Winston Churchill byl jeden z těch, kdo doslova uprosili a přesvědčili Stalina, aby to nedělal. Churchill tehdy slíbil (i za Američany) Sovětskému svazu podstatně zvýšit vojenskou a hospodářskou pomoc.

Docela nedávno jsem četl zprávu v denním tisku – v USA vyšla kniha prezidentského kandidáta Buchanana: píše v ní, že válka Západu proti Německu byl osudný omyl, že Evropa měla být německá, Britské impérium mělo být zachováno, Asie pod vlivem Japonska, ostatní svět pod vlivem USA. Na závěr píše ve své knize, že NIKDE v žádných německých dokumentech nečetl a nenašel zásadní rozpor či odpor proti tomuto řešení.

Adolf Hitler a vedení Velkoněmecké říše skutečně nechtělo a neplánovalo žádnou válku proti Západu. Pochopitelně, když v září 1939 Anglie a Francie vyhlásily Německu válku, co zbývalo? Ale už v roce 1940 při kapitulaci Francie a debaklu anglických intervenčních sil u Dunkerque se ukázala velkomyslnost (snad až přílišná) německého velení: britská armáda, která byla u Dunkerque obklíčena, neměla absolutně žádné vyhlídky na záchranu. Přesto jí bylo doslova umožněno evakuovat se zpátky do Anglie. To jsou všeobecně známá fakta, i když každý historik to líčí podle svých sympatií či antipatií k té či oné straně. Nejznámější interpretace (a asi nejsprávnější) je ta, že A. Hitler chtěl mít dobrou základní pozici pro plánované jednání s Anglií. Mnoho tehdejších britských politiků tuto dohodu chtělo akceptovat. Snad jediný, kdo byl proti, byl – Winston Churchill. Tentýž W. Churchill, který již rok po jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem se nechal slyšet, že „závidí německému národu tak velkého a schopného muže, který dokázal téměř nemožné – vyvést zemi z krize a vybudovat silný moderní stát“.

Existují i svědkové a pamětníci, kteří slyšeli Winstona Churchilla brzy po válce. Tehdy už hovořil poněkud jinak – i když jen v soukromí. Přiznal svoji osudovou chybu, že vlastně pomohl světovému bolševismu ohrozit západní hodnoty a celý svět. Omlouval se slovy „myslel jsem jen na blaho našeho impéria (!!) a na to, jak bych případnou dohodu s Německem vysvětlil svému lidu“. Ve svých skutečných vystoupeních za války sliboval britům – jak známo – „krev, pot a slzy“ a že by se „spojil třeba s ďáblem, jen aby porazil Německo“.

Aspoň nelhal. Opravdu se spojil (spolu s Amerikou) se samotným ďáblem. A krev, pot a slzy jsou bohužel údělem celé bílé Evropy ve své podstatě dodnes. Protože vojenská prohra Velkoněmecké říše je zřejmě tou nejhorší událostí s nejnegativnějšími důsledky v novodobých dějinách všech Árijců – a možná veškerých dějin lidstva vůbec. Dějiny se nevrací ani neopakují. Vracet se mohou jen vzpomínky, zkušenosti a poučení. Z nich, z naší úcty a obdivu k hrdinům SS a Wehrmachtu a z naší vůle a odvahy může vyrůst budoucí řešení a příští vítězství. Jsme tím povinni památce padlým, sami sobě a věrností svým ideálům.

UNSERE EHRE HEISST TREUE!

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: